Diety

Poruchy příjmu potravy


Kategorie: Diety 
08.leden 2003
Poruchy příjmu potravy se pod vlivem reklam, nevhodných vzorů a mnohdy nepřiměřené “posedlosti” sledováním vlastního těla stávají problémem zejména (ale nejen) mladých dívek.

Nepřiměřené stravování je míněno jak ve smyslu minimalizace (anorexie) množství potravy, tak i ve smyslu záchvatovitého přejídání (bulimie).

V každém případě se ovšem jedná o komplex problémů zejména psychického rázu (snaha o dokonalost, reakce na neadekvátní komentáře okolí, snaha o souznění s kolektivem holdujícím “zdravé výživě”, promítnutí neúspěšnosti v jiných oblastech života do snahy o dokonalost postavy), ale i o neznalost výživových potřeb organismu. Vše dohromady se pak projeví přílišným lpěním na jedné části životního stylu – stravování.

Zdravě jít neznamená nutně hubnout

Často jsou spolupříčinou takové změny chování reklamy na nevhodné dietní režimy, jejich opakovaná popularizace v časopisech a celkový boom hubenosti. V médiích i tiskovinách jsou popularizovány pouze superštíhlé postavy. Díky této kombinaci vlivů a neschopnosti racionálního zhodnocení takovýchto doporučení podléhá stále více osob snaze o dosažení tohoto údajného “ideálu”. Zejména u mladých dívek současně zjišťujeme elementární neznalosti, pokud jde o hodnocení přiměřeného tvaru ženské postavy a přiměřené výživy obecně. Fyziologické změny postavy při přeměně dívky v ženu totiž nesprávně považují za nadváhu.

Dalším problémem je nesprávná představa o zdravém stravování, které je ztotožňováno s redukčními postupy. Proto se začíná takový člověk stravovat podle některých popularizovaných redukčních diet a takovéto stravování považuje za přiměřené. Často je navíc doplňuje zvýšenou fyzickou aktivitou, bez ohledu na energetické potřeby s ní spojené.

Mentální anorexie

Při dlouhodobě nedostatečné a většinou také nevhodně složené výživě (označováno jako mentální anorexie) dochází nejen k postupnému snižování hmotnosti, ale i k celkovému chátrání organismu, které je obvykle postiženým považováno za optimální stav. Nezadržitelně však vede k takovým změnám v metabolismu, které často vedou k úmrtí.

Pomůckou pro hodnocení výživového stavu je výpočet BMI (Body Mass Index), který si můžete na těchto stránkách spočítat. Pokud je vypočítaná hodnota BMI nižší než 18, je třeba upravit stravování tak, aby se zvýšila na 19. Jakékoliv onemocnění by se totiž stalo závažnějším a dlouhodobějším, protože obranyschopnost organismu by byla snížena.

Bulimie

Ve druhém případě – bulimie – je omezování v jídle prokládáno záchvaty přejídání a následným pocitem viny ze selhání. Takové přejedení je nejčastěji řešeno uměle vyvolaným zvracením, které se postupně může změnit v reflexní reakci, která se automaticky dostaví po přejedení. Tyto nevhodné návyky pak vedou k onemocněním jícnu, poškození zubní skloviny a narušení metabolických pochodů v těle. Dostavuje se nezvladatelná chuť na sladké, neadekvátní reakce (časté nepřiměřené výbuchy zlosti) a myšlení se postupně zaměřuje pouze na jídlo.

Jak tedy jíst?

V obou uvedených případech je léčba dlouhodobá (měsíce) a velmi svízelná. V každém případě je nevhodné, aby člověk s výše zmíněnými onemocněními byl tím, kdo připravuje v rodině stravu.

Základním pravidlem pro každého z nás proto budiž:

  • přiměřené BMI;
  • strava složená tak, aby byly zastoupeny veškeré živiny následovně – celková energetická hodnota bude tvořena z 56 až 58 procent sacharidy, ze 30 procent tuky (z toho třetina nasycených, tedy živočišného původu) a zbylé procento hrazeno bílkovinami.

To ovšem znamená orientačně znát složení potravin, aby nedošlo k záměně sacharidů za volné cukry nebo k domněnce, že 100 g masa nebo sýra obsahuje stejné množství bílkovin.

Dalším pravidlem je snaha o pestrou stravu, tzn. složenou z různorodých surovin, s dostatkem zeleniny a ovoce (alespoň v celkovém množství 400 g denně) a pravidelné stravování. Ověřeným faktem totiž je, že nepravidelnost ve stravování vede velmi rychle ke zhoršení laboratorních parametrů, které s vyloučením jiných vlivů jednoznačně svědčí pro zhoršení rizik civilizačních onemocnění v pozdějším věku.

Autor: Tamara Starnovská