Aktuality

Současná pandemie koronaviru ukazuje, jaký dopad na společnost mají dezinformace. Regulace dezinformačních médií ze strany státní správy v Česku zatím chybí. Odborníci jako stěžejní v boji proti fake news vidí mediální výchovu mladých lidí již od prvního stupně základních škol a lepší samosprávu profesních organizací.

Uživatelé tuzemského internetu se na stránkách médií a na sociálních sítích setkávají s několika druhy dezinformací. Mezi „méně škodlivé“ lze zařadit ty, které čtenáře lákají smyšlenými informacemi nebo soutěžemi za účelem vytáhnout z nich osobní údaje, v lepším případě vydělat na samotné návštěvnosti, proklicích a reklamě. Ztráta osobních údajů je vždy vážný problém, tyto zprávy se ale zpravidla dotýkají desítek až stovek lidí, nikoliv celé populace.

Naproti tomu politické či geopolitické dezinformace již mají velký potenciál ovlivnit veřejné mínění. Rozšířenost tohoto druhu dezinformací potvrzují i samotní novináři. Mezi tento typ zpráv, s nímž se lze setkat poměrně často, patří dlouhodobě zejména proruské zprávy, jež cílí na problematiku NATO a EU. V posledních měsících je zastínily fake news týkající se prezidentských voleb v USA. Podobně nebezpečné jsou pak dezinformace spojené s uprchlickou krizí.

Další skupinou dezinformací jsou nepravdivé zprávy zaměřené na problematiku zdravotnictví, které jsou nejnebezpečnější. Jde totiž o bludy, které mohou poškodit zdraví jednotlivců nebo celé populace. Typicky jde o různé antivakcinační hlouposti, zázračné léčby rakoviny či jiných nemocí, hoaxy o koronaviru a další.

Jako postupně převládající pak dezinformace medicínského rázu vidí předseda Českého klubu skeptiků Sisyfos. Nejde jen o explozi zájmu o odborníky na epidemiologii a virologii, při níž se do médií dostali i ti, kteří říkali nebo říkají nebezpečné hlouposti, jde o setrvalý stav. Je celkem běžné, že se v médiích v rolích odborníků na medicínu a nositelů relevantního odborného názoru objevují například homeopaté, praktici takzvané tradiční čínské nebo funkční medicíny.

Boj proti dezinformacím všeho druhu přitom podle oslovených odborníků není zdaleka tak jednoduchý, jako je jejich šíření. Proti dezinformacím se v Česku vymezuje řada neziskových spolků a sdružení, mezi něž lze zařadit například Nadační fond nezávislé žurnalistiky, zmíněný Sisyfos, spolek Čeští elfové, Demagog.cz a projekt Neovlivní. Přesah k tuzemským médiím mají i slovenští Konšpirátori.sk. Dezinformacím se věnují i některá mainstreamová média, například EuroZprávy.cz spadající pod vydavatelství INCORP.

Důležitá je kvalitní novinářská práce a důsledné ověřování informací, bez nichž budou média nahrávat dezinformátorům. Ruku v ruce s tím jde i schopnost články správně koncipovat, protože i špatně vystavěný text může posloužit jako podklad pro šíření nepravdivých informací. Stejně tak je ale nezbytný větší důraz na vzdělávání budoucích žurnalistů už během jejich studia.

V ČR rovněž chybí jasné stanovisko pro inzerenty, která by transparentně pojmenovala jejich postoj k reklamě na dezinformačních portálech. Právě příjem z ní je pro řadu z nich klíčový a jeho omezení tak může významně pomoci bránit v šíření fake news.

 Se zapojením samotného státu do boje proti dezinformacím jsou pak oslovení odborníci opatrní. Státní správa je v tomto znevýhodněná, protože u dezinformací s politickou agendou se jakákoliv represe, nebo dokonce jen reakce snadno stane ve zveličené podobě součástí dezinformace jako doklad toho, že dezinformace není dezinformací. Na druhé straně příliš opatrný postup vzbuzuje dojem nečinnosti. Důležité rovněž je konkrétní tvrzení pouze neoznačovat za dezinformace, ale také vysvětlovat, proč tomu tak je. V potírání dezinformací by v některých případech mohla lépe fungovat i samospráva profesních organizací.

Důležitým nástrojem obrany proti dezinformacím je pak též přístup samotných uživatelů médií a internetu obecně. Osobní informační hygienu může praktikovat každý. Zjistit, odkud informace pochází, jestli není od anonyma, zda dává prostor protistraně či se nesnaží pouze rozhněvat nebo vystrašit. Problém je i v nedostatečné mediální gramotnosti, která nebývá součástí školní přípravy. S mediální výchovou a tréninkem kritického myšlení by bylo nejlepší začít už v mateřských a základních školách, jako tomu je ve skandinávských zemích.
Dle TZ

www.incorp.media

Tweet