Očkování

S masivním uvedením prvních vakcín proti COVID-19 založených na mRNA do klinické praxe se objevila také řada spekulací, domněnek a nepřesných informací, a to nejen mezi laickou veřejností, ale dokonce i částí veřejnosti odborné. Následující text shrnuje základní poznatky umožňující porozumět mechanismu jejich fungování i naprostým laikům.

Úkolem vakcín je naučit imunitní systém , aby rozpoznal část viru zodpovědnou za vznik onemocnění. Očkovací látky tradičně obsahují buď oslabený či usmrcený virus, nebo jeho bílkoviny (proteiny) v čisté formě. Vakcína na principu mRNA namísto toho obsahuje ribonukleovou kyselinu, která nese informaci o výrobě virového proteinu (bílkoviny).

Pro lepší představu si ukážeme následující analogii: Buněčné jádro je jako knihovna, ve které jsou uloženy těžké objemné v kůži vázané knihy s recepty na výrobu bílkovin. Těmto receptům říkáme geny. Zapsány jsou pomocí genetického kódu v molekulách deoxyribonukleové kyseliny (DNA) složené do chromozomů. V každé knize je kromě receptů (genů) také spousta stránek s „nesmyslným“ textem (tzv. nekódující oblasti DNA). Protože při vaření není praktické tahat se s obrovskou bichlí, je dobré si příslušný recept opsat na papírek. A to je právě mRNA – poslíček (messenger) na cestě v molekulární kuchyni od genetické informace k jejímu vyjádření.

S tímto receptem pak jdeme do části buňky zvané cytoplazma, kde se protein „uvaří“. Když se papírek ošoupe nebo je potřeba udělat změnu, buňka ho prostě zničí a recept si přepíše na nový. A protože kuchařů je hodně, zatímco kuchařská kniha je jen jedna, lze tím pádem snadno vyrábět najednou víc než jednu kopii proteinu.

Po podání očkování si svalová buňka přečte „recept“ dodaný vakcínou a začne podle něj vyrábět malé množství tzv. spike (S) proteinu viru SARS-CoV-2, nového koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19. Imunitní systém na přítomnost cizorodého proteinu zareaguje tvorbou protilátek. Během několika dnů se cizorodá mRNA odbourá pomocí fyziologických procesů, které buňka běžně provádí, a protein se přestane tvořit.

Cizorodá nukleová kyselina změnit geny nemůže. Vakcína obchází nutnost uměle vytvořit a přečišťovat virový protein, který by se injekčně aplikovali. Je to recept, aby si ho buňka ze svalu, kam píchneme mRNA, vytvořila sama. Není možné, aby mRNA měnila genetický kód. Na přepis cizorodé RNA do DNA člověk nemá enzymy. To umí jen retroviry, což vědí dobře tvůrci sci-fi seriálů, kteří pokaždé, když potřebují něco předělat, je použijí.  Použitá ribonukleová kyselina by se sice dala označit jako genetický materiál (jde o instrukci pro výrobu proteinu), ale tato informace se nemůže přenést do další generace.

Mnoho lidí znepokojuje rychlost, s jakou byla mRNA vakcína vynalezena a schválena. Ale její technologie výroby a celý její výrobní proces již byly známé, otestované a jednoduše přizpůsobitelné. Jediné, co chybělo, bylo přečíst genetickou informaci viru a vybrat, který kousek proteinu bude dobře fungovat při tvorbě protilátek. 

Nukleová kyselina se rychle rozpadá, pokud není hluboce zmrazená nebo je vystavena slunečnímu či ultrafialovému záření. Ve tkáních jsou navíc přítomny enzymy odbourávající RNA (RNázy), které znesnadňují doručení účinné látky na místo určení. Pro stabilizaci mRNA se používají lipozomy, zjednodušeně řečeno molekula RNA se nachází v kapičce tuku, kam na ni RNáza nemůže, i přes to je však nutné vakcínu důsledně chladit po celou dobu od výroby až k jejímu podání.

Koronavirus sám o sobě je „špatná zpráva“ (RNA) zabalená do bílkoviny. mRNA vakcína přináší upravený kousek této špatné zprávy, aby naučila tělo virus rozeznávat, aniž by bylo potřeba složitě vyrábět kvanta viru, zabíjet ho a izolovat z něj proteiny, jako se to dělá třeba při přípravě vakcíny proti chřipce. Podařilo se tak tedy obejít zdlouhavou výrobu virového proteinu. Technologie mRNA vakcin se jeví jako velmi slibná i pro případ budoucích epidemií infekčních onemocnění.

Podle Mgr. Evy Stejskalové, PhD.

www.uLekare.cz

Tweet