Knižní recenze a anotace
Yves de Locht: Eutanazie. Má každý právo na smrt?
Nakladatelství Alpress, edice Klokan, 2019, vydání první, str. 200
Eutanázie dospělých osob je v Belgii povolena od roku 2002, v roce 2014 bylo uzákoněno rozhodnutí, které tuto volbu dovoluje i dětem bez ohledu na věk. Yves de Locht, který je lékařem a vykonává lékařskou praxi v Bruselu již bezmála 45 let, umožňuje nevyléčitelně nemocným lidem na jejich přání důstojnou smrt. Pracoval též jako dobrovolník v centru pro prevenci sebevražd, zajímal se o paliativní péči. Po získání speciální kvalifikace provádí od roku 2007 eutanázii.
Během lékařské praxe se setkal Yves de Locht s mnoha těžkými případy. Tíživá situace se dotkla i jeho rodiny. O některých případech hovoří podrobně v předkládané publikaci. Po každé provedené eutanázii si ovšem klade otázku, zda udělal dobře a svádí morální dilema, které se při takovém úkonu zřejmě nabízí. Ve dvanácti kapitolách je čtenář uveden do životních příběhů pacientů, kteří v beznaději, vyčerpáni bezvýchodností těžké nemoci a bolestmi, volí sami a dobrovolně svůj odchod ze života, ovšem pomocí lékaře. Jsou to lidé v terminálním stadiu choroby, většinou rakoviny, s neurodegenerativním onemocněním, roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou chorobou a obávanou amyotrofickou laterální sklerózou (ALS, zvanou také Charcotova nemoc).
Zamýšlení autora nad uvedenými životními příběhy pacientů a následné řešení je odpovědné. Striktně dodržuje zákonem stanovené podmínky. Situaci pečlivě rozebírá a řeší s pacienty i s jejich rodinou. Nemocných v těžkém stavu a pokročilé fázi nemoci přijíždějících za ním ze sousední Francie, lituje nejvíc. Vzhledem k tomu, že „dobrá smrt“ je Francouzům odpírána, je zvláště v posledních letech většina žádajících eutanázii odtud. Z těchto důvodů autor poukazuje na stávající situaci a postoj francouzské společnosti k otázce ukončení života, která je sice náplní mnoha parlamentních debat, ale právo na podstoupení eutanázie zde (zatím) nepřichází v úvahu. Yves de Locht vyvolal ve Francii vášnivou diskuzi, neboť jeho přístup je kritizován, odmítán. Dokonce byl odpůrci i napaden.
Stávající situace nutí autora neustále hodnotit své postoje a svou činnost. Zvažuje všechna pro a proti, nejen v případech Francouzů. Eutanázie je za určitých podmínek beztrestná v Holandsku, v Belgii a v Lucemburském velkovévodství. Ve Švýcarech je zakázaná, ale v některých přísně daných případech je povolená asistovaná sebevražda. Nizozemsko dává možnost eutanázie pouze Holanďanům, Belgie příliv žádostí ze zahraničí již také bude omezovat. V České republice zatím uzákoněná není, ale ve sněmovně již vzniká návrh zákona, který tuto cestu dobrovolného ukončení života by mohl umožnit. Eutanázie se stala také v ČR tématem odborníků na opakovaných konferencích, zasvěcená úvodní slova k předkládané publikaci podali lékaři.
Otázka, jak s „dobrou smrtí“ naložit? Sám autor vyjádřil přání dobrovolného odchodu v případě, že se dostane do bezvýchodné situace. Ale je to opravdu přání všech těžce zkoušených lidí? Stálé neustálé hodnocení vlastní činnosti Yves de Lochta budí dojem nejen velké odpovědnosti za provedený úkon, dobrý pocit pomoci, ale možná i trochu výčitek svědomí…
Publikace, ve které jsou zachyceny skutečné případy lékaře, který umožňuje důstojný odchod, je dobře zpracovaná a čtivá. S postojem lékaře bude mnoho čtenářů pravděpodobně souhlasit, mnozí budou zásadně proti. V každém případě však nutí zamyslet se nad smyslem života i smrti, vážit si zdraví a žít s pokorou.
