Medicína

Imunitní systém člověka tvoří vrozená a získaná imunita. Celý imunitní systém se začíná formovat už v prenatálním období, přičemž jeho vývoj pokračuje celý život. Novorozenec přichází na svět s plně funkčními mechanismy vrozené imunity, která se během života již dále nevyvíjí. Po narození dochází k vývoji imunity získané, k čemuž je zapotřebí kontakt s antigeny vnějšího prostředí. Opakovaným setkáváním se s patogeny je rozvíjena a zlepšována protilátková i buněčná imunita (imunologická paměť), díky které je organismus schopen se lépe bránit. Než k plnému nastartování vlastní získané imunity u novorozence dojde, je chráněn IgG protilátkami přenesenými placentou od matky během těhotenství a po narození IgA protilátkami přítomnými v mateřském mléce.

Imunitní systém člověka se během jeho života mění a vyvíjí. Obecně platí, že děti a starší lidé jsou náchylnější k rozvoji infekcí, zatímco u zdravých lidí v produktivním věku plní imunitní systém svoji funkci nejefektivněji. U dětí imunitní systém sice již dokáže správně reagovat a odlišovat pro organismus cizorodé nebezpečné látky, ale jeho reakce na ně jsou pomalejší a méně účinné. Ve stáří dochází u každého člověka k různě významnému vyhasínání mechanismů obranyschopnosti, horší odpovědí na vakcinaci, zvýšeným výskytem některých autoimunitních onemocnění nebo nádorového bujení. Od narození až do dospělosti dochází k postupnému zániku tkáně brzlíku. Jedná se o důležitý orgán, protože v něm probíhá vývoj velmi zásadních buněk získané imunitní odpovědi (tzv. T lymfocytů).

Imunitní systém může být negativně ovlivňován celou řadou vnějších i vnitřních vlivů, které mohou vést k rozvoji tzv. sekundární (získané) poruchy funkce imunitního systému. Mezi nejvýznamnější příčiny patří různá chronická onemocnění (např. cukrovka, porucha funkce ledvin a jater, některá nádorová a autoimunitní onemocnění), absence sleziny (ať už z důvodu vrozené poruchy jejího vývoje, nebo nutnosti jejího chirurgického odstranění) nebo prodělané infekce (např. spalničky, infekční mononukleóza, infekce virem HIV a další). Roli hraje i stres, nedostatek některých látek ve stravě (zejména proteinů, železa, selenu, zinku a vitamínů A, C, D, B₆, kyseliny listové), ale také užívání některých léčiv, která mohou způsobit získanou poruchu funkce imunitního systému (zejména imunosupresivní a protizánětlivá léčba používaná při terapii maligních nebo autoimunitních onemocnění).

Podezření na primární poruchu imunity (imunodeficienci) může zjistit už lékař prvního kontaktu. Základem diagnostiky jsou, kromě klinické manifestace zejména laboratorní vyšetření, která se s rozvojem genetického testování primárních imunodeficiencí velmi zpřesnila. Do portfolia léčby patří antibiotická nebo antivirotická profylaktická léčba. V budoucnosti bude mít jistě místo tzv. genová terapie, při které bude možnost u pacienta „opravit“ špatný gen. Zatím se nejedná o běžně používaný terapeutický přístup.

Z podstaty funkce imunitního systému se dá usuzovat, že náchylnost k těžšímu průběhu nebo komplikacím nákazy koronavirem se pravděpodobně bude významněji týkat pacientů s porušenou buněčnou imunitou. Právě T lymfocyty a NK buňky imunitního systému se uplatňují v protivirové obraně organismu nejvýznamněji. Žel, zatím neexistuje žádná specifická obrana, kterou by se dala pro ně v prevenci využít. Pacienti s PID by však měli na doporučená preventivní opatření dbát důrazněji než běžná populace. Infekční onemocnění typu koronaviru se přenáší mezilidským kontaktem, proto pacienti s PID by se měli snažit co možná nejvíce mezilidský kontakt omezit (nákup přes internet necestovat městskou hromadnou dopravou, nechodit do míst s velkou koncentrací lidí, nesahat si na obličej a dodržovat pravidelné mytí a dezinfekci rukou).

Koronavirus SARS-CoV-2 tu je, a ještě nějakou dobu (možná už napořád) bude. Ale nikdo dnes není schopen odhadnout, jak se bude jeho virulence (schopnost viru nebo bakterie vyvolat onemocnění) vyvíjet. Není vyloučené, že přirozené mutace viru v budoucnosti sníží jeho virulenci natolik, že u svého hostitele vyvolá třeba jen mírné klinické obtíže. To ovšem zatím všeobecně neplatí. Další vývoj ukáže čas, přičemž v tuto chvíli je velmi těžké ho předjímat.

Z rozhovoru lékařky Ústavu klinické imunologie a alergologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně MUDr. Zity Chovancové, Ph.D.  (hno)

1.Primary Immunodeficiencies (PID) Driving Diagnosis for Optimal Care in Europe – European Reference Paper. Available at http://www.worldpiweek.org/resources/key-policy-documents (Last accessed September 2016).

2. PI Week leaflet. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/Common%20questions%20about%20PI%20answered_0.pdf (Last accessed September 2016).

3. Primary immunodeficiency in adults. IPOPI 2012. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/PIDs%20in%20adults.pdf (Last accessed September 2016).

www.uLekare.cz

www.MeDitorial.cz

Tweet