Rakovina

Konference I slova léčí v letošním roce 2019 byla již čtvrtou v pořadí. Tentokrát se věnovala tématu specifické komunikace s onkologicky nemocnými pacienty a jejich nejbližšími. Do Konferenčního centra GreenPoint se sjelo téměř 90 účastníků - zdravotníků, sociálních pracovníků, pečovatelů, psychologů a zaměstnanců i dobrovolníků pacientských organizací. Program konference byl rozdělen do dvou bloků. Organizace se ujala Amelie, z.s. s Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze.

První část konference byla věnována prezentacím různých odborností.  V první prezentaci MUDr. Alexandra Aschermannová upozornila především na změnu diagnostiky i terapie v současnosti a na nutnost spolupráce multidisciplinárního týmu jakožto moderního postupu v onkologii.  Pacient by neměl být v systému intenzivní terapie, kdy je již potřebná včasná paliativní péče!  Bc. Zuzana Kadlecová z Centra podpůrné a paliativní péče následně vysvětlila činnost oboru, jehož cílem je zlepšit kvalitu života a především brát zřetel na bio-psycho-socio-spirituální potřeby pacienta v této situaci. Na případových kazuistikách přiblížila práci svého týmu.

Sdělení diagnózy nebývá nic jednoduchého podle lékařských zkušeností radioložky MUDr. Petry Steyerové z Radiodiagnostické kliniky VFN. Lékařka uvedla mnohé vedlejší faktory, které mohou vést k nedorozumění mezi lékařem a pacientem, včetně úskalí 21. století a používání internetu. Mnoho nepřesných informací vytržených z kontextu mohou pacienta vyděsit nebo znejistit. Přiblížila druhou stránku kontaktu. Doktor zůstává chladný, zdánlivě je daleko. Ale nemohl by jinak dělat těžká rozhodnutí, která dělá. Pomáhá mu výzkum, věda, doporučené postupy a konzultace v mezioborových týmech.

Také pacienti se mnohdy dostávají do nesnadné role nemocného rodiče, který má sdělit svou diagnózu. Psycholožka Mgr. Hana Kynkorová hodnotí tajení informací, byť s vidinou ochrany dítěte, z dlouhodobého hlediska jako kontraproduktivní. Účastníkům zároveň doporučila cenné publikace, které v těchto případech mohou pomoci.

Magistra Eva Roubíčková přiblížila komunikaci z pohledu sestry. „My, které pracujeme na onkologii, se setkáváme s pacienty v zoufalé situaci. Častokrát nevědí, co bude dál. Sestra by se měla umět vcítit do pocitů a rozpoložení pacienta. Za dobu mé praxe je pro mě základem empatie a naslouchání.“ Ve svém projevu mimo jiné poděkovala všem dobrovolníkům, kteří personálu pomáhají, když je samotné tíží nedostatek času.

Pacientů se kromě léčby dotýká i nutnost řešit zdravotní situaci s úřady. Často nechávají tyto záležitosti na poslední chvíli a dostávají se pak do časové tísně. V tomto případě sehrávají důležitou úlohu sociální pracovnice. „Pro člověka je hlavní, že se léčí. Většina sociálních problémů a úředních věcí je odkládána na později. Přítomný tlak reality, ale nutí člověka ke komunikaci s úřady a řešení, a to přesto, že to vnímá jako druhotné,“ uvedla ve své prezentaci pacienta Mgr. Šárka Slavíková. „Mnoho pacientů v dnešní době neví, co vše mohou sami chtít a naopak, co po nich úřady požadují a je pro ně obtížné se orientovat. Proto je důležitá intervence zkušeného sociálního pracovníka.“. O poradenství mluvila také zdravotně sociální pracovnice Jana Svánovská, DiS. V místě jejího pracoviště využívají systém plánovaného propuštění pacienta (PPP), který je veden v sociální agendě. S pacientem tak spolupracuje celý multidisciplinární tým.

Účastníci s velkým zájmem sledovali video profesorky Jane Turner z Qeenslandské univerzity v Austrálii. Turner popsala svou klinickou práci a také funkci organizace IPOS, mezinárodní onkopsychologické společnosti. Sama se věnuje především pacientům v pokročilém stádiu onemocnění, protože je dle ní tato skupina relativně často přehlížená. V její zemi je zároveň jiný systém zdravotnictví než v ČR. Lidé sice mohou mít soukromé zdravotní pojištění, které si sami platí, ale všichni Australané mají nárok na bezplatnou zdravotní péči. Ve většině případů je zdravotní péče na výborné úrovni, ale vzhledem k velké rozloze Austrálie, je většina specialistů i zařízení koncentrována zejména na východním pobřeží, což někdy v psychoonkologii  může představovat velký problém. Pozvala účastníky konference k zapojení do IPOS, což znamená i přístup k množství vzdělávacích akcí a materiálů, ke sdílení odbornosti a možnostem zapojení se do mezinárodní komunity.

Odpolední blok byl věnován praktickým seminářům, které se specializovaly na supervizi, zvládání náročných situací při komunikaci s nemocným a jeho rodinou a začleňujícímu jazyku v transdisciplinárních týmech. Ze zpětných vazeb zaznívalo především, že „mnoha lidem, jde o to samé“, nebo že byl důležitý „pohled ostatních odborníků z jiných oborů na společnou problematiku“.(Přednášky budou k dispozici na YouTube kanálu Amelie.)

Ředitelka Amelie, z.s. Michaela Čadková Svejkovská konstatovala, že se čtvrtý ročník konference vydařil a také, že v České republice vzniká komunita profesionálů a zainteresovaných laiků, která má zájem spolupracovat a rozvíjet psychosociální přístup ve prospěch onkologicky nemocných i jejich blízkých. Dle TZ

www.amelie-zs.cz

 

Tweet