Knižní recenze a anotace
Sy Montgomeryová: Mají chobotnice duši?
Nakladatelství Kazda, s.r.o., 2019, vydání první, stran 261
Autorka je americká přírodovědkyně, dokumentární scénáristka a spisovatelka, jejíž díla jsou značně oceněná. Získala řadu vyznamenání. V předkládané publikaci velice poutavým způsobem uvádí čtenáře do záhadného světa chobotnic - divokých, samotářských a dravých měkkýšů. Její autentické zážitky z podmořského světa předcházelo studium, ale také náročný výcvik a zvládnutí potápění, které podrobně a bez příkras popisuje. Útrapy s výcvikem však korunoval velký úspěch.
V objeveném podmořském světě a bližším poznáním chobotnic si potvrdila slova zesnulého kanadského prozaika Farleyho Howata – a to, že chobotnice je tvor, který nepotřebuje, aby došel celistvosti. Naopak je to zázrak, že člověku vůbec dovolí být součástí jejího světa. Osobní zážitky autorka doplňuje odbornými poznámkami, které vysvětlují překvapivé chování chobotnic. (Chobotnice disponují asi třemi sty milióny neuronů, krysa jich má dvě stě, žába šestnáct. Lidský mozek vládne zhruba sty miliardami neuronů. ) Známý teoretický fyzik Stephen Hawkins, který se připojil ke Cambridgeské deklaraci o vědomí, rovněž prohlásil , že lidé nejsou jedinými tvory, kteří disponují nervovými základy pro vznik vědomí. A dále že „u mimolidských živočichů, včetně všech savců a ptáků a mnoha dalších tvorů, mimo jiné i chobotnic, rovněž nalézáme tyto nervové základy.“
Chobotnice většinou nejsou přátelské při kontaktu s člověkem, ale autorce se přátelství s těmito zvláštními tvory podařilo navázat. V osmi kapitolách přibližuje život a reakce těchto zvláštních tvorů. Od prvního blízkého setkání s chobotnicí v podmořských akváriích, později přímo v oceánech, postupně poznávala jejich negativní reakce na neznámé jevy, vzájemné reakce mezi samcem a samicí, (samice rozhoduje, zda bude chtít být oplodněná) i jejich schopnost se s člověkem seznámit a přijmout ho.
Čtenář se dozví o neuvěřitelných dovednostech těchto tvorů – např. využívat mimikry, která nemá u žádného jiného tvora obdobu, nesmírnou rychlost a rozmanitost, která předčí i chameleona. Jsou obdařeny kůží s pestrou škálou barev díky třem vrstvám odlišných typů buněk. Pokud chce chobotnice např. splynout s okolím, může kdekoliv na svém těle utvořit tečky, pruhy nebo skvrny libovolné barvy. Tak může vytvářet zdání, že se pohybuje, ačkoliv zůstává nehybná. A nejsou to instinkty. Chobotnice se rozhoduje a pozoruje výsledky. Pokud pro danou situaci mimikry nevyhovují, ihned je promění. Tyto vlastnosti jí umožňují žít v divokém oceánu a jsou ochranou před predátory. Je to jeden z důkazů tajuplné bezobratlé inteligence chobotnic.
Autorce se podařilo navázat úzké přátelství s chobotnicí tím, že zcela porozuměla jejím reakcím, jejímu chování. Při setkání chobotnice ovinula chapadly autorčiny paže. Nikdy je však nestiskla natolik, aby mohla „kořist“ stáhnout a vsát. Tím dávala najevo svůj přátelský vztah k člověku. Čtenář však bude překvapen také množstvím a popisem chování dalších rozmanitých živočichů podmořského světa, se kterými se autorka v touze po bližším poznání chobotnic setkala.
Publikace je velice čtivá, odlišný svět těchto zvláštních tvorů je barvitě vylíčen a zhodnocen autorčiným obdivem a láskou k přírodě. Barevná fotodokumentace výborně doplňuje text, rozsáhlá bibliografie a rejstřík tvoří závěr knihy. Ojedinělý námět a výborné zpracování určitě zcela zaujme a vtáhne každého čtenáře do děje, aniž by byl oceánologem, vědcem nebo potápěčem.
