Medicína
Zdravotní pojišťovny ovládnou oligarchové a cizinci
Poslanci v prvním čtení schválili novelu zákona o zdravotních pojišťovnách z pera Ministerstva zdravotnictví, která zruší právo pojištěnců volit do orgánů zdravotních pojišťoven. Právo volit a tedy ovládat zaměstnanecké zdravotní pojišťovny mají podle této novely získat oligarchové, zahraniční finanční skupiny a manažeři polostátních podniků. Občané ztratí další díl kontroly nad miliardami, které do zdravotnictví povinně platí. Od vzoru prvorepublikových či rakousko-německých zdravotních pojišťoven, převzatého po Listopadu, se posuneme kamsi na Slovensko po kauze Gorila. Zajímavý dárek k výročí revoluce.
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že nový volební systém bude transparentnější a výrazně spravedlivější. To je lež. Novela sice umožňuje kandidovat skoro každému – stačí podpora 50 podpisů – ale pojištěnce zcela zbavuje veledůležitého práva volit. Volit budou moci nově výhradně podniky, které odvedly samy nebo společně s jinými aspoň 0,4% celkového příjmu pojišťovny. To je mnohamilionová částka, volební právo se tak bude týkat jen podniků s tisíci zaměstnanci.
Pozor – to neznamená, že by volili tito zaměstnanci. Novela je napsaná tak, že volit budou manažeři těchto podniků. Zaměstnance vidí pan ministr jako pouhé „wage-slaves", kteří si mají nechat strhnout ze mzdy peníze na zdravsoc a nepátrat, co se s nimi stane.
Pro pojištěnce i pacienty je životně důležité vědět, kdo získá skrz volby nově kontrolu nad jednotlivými pojišťovnami – výsledek voleb ovlivní, kterým lékařům dá pojišťovna smlouvu, kterým nemocnicím zaplatí dobře nebo špatně, jak ochotně schválí pacientovi nákladný lék. Ministerstvo důsledně odmítá sdělit, které konkrétní podniky podle návrhu zákona dosáhnou na právo volit, prý to ani neví; to je buď lež, nebo velká ostuda. Podle informací od některých pojišťoven, které na žádost sdělily objemy odvodů, lze říci, že volit do našich pojišťoven budou v zásadě tři skupiny:
„Cizáci" – velcí zaměstnavatelé typu bank, telefonních operátorů nebo obchodních řetězců, vlastnění veskrze ze zahraničí. Vzniká otázka, proč by měli namísto českých občanů-zaměstnanců o českých veřejných penězích, určených na léčbu českých pacientů, rozhodovat bankéři a manažeři z Londýna či z Bruselu. Alespoň ale nebudou v konfliktu zájmů jako další dvě skupiny.
„Oligarchové" – velcí zaměstnavatelé typu hutí, oceláren a v neposlední řadě Agrofertu. Problém je, že tyto podniky jsou majetkově propojeny s poskytovateli péče, takže pomocí pojišťovny by hradily péči „sami sobě" – v případě oceláře Chrenka jde o řetězec nemocnic AGEL, v případě premiéra Babiše jde o síť klinik reprodukční medicíny a dalších zdravotnických zařízení. To je nežádoucí posun směrem k „slovenskej reformě", kde ta samá finanční skupina kontroluje jak významnou zdravotní pojišťovnu, tak poskytovatele péče.
Stát a státní podniky – jde o zaměstnavatele typu České pošty, policie nebo armády. Problém je, že manažeři těchto institucí nemají přímý zájem na provozu pojišťoven, takže buď právo volby nevyužijí, nebo volební právo do pojišťoven „prodají" za něco jiného po dohodě s resortními ministry. Zde pozor – významným zaměstnavatelem jsou také státní nemocnice (Motol, VFN, FN Brno), jejichž ředitelé mají na volbách do pojišťoven enormní zájem. (Kapři si zvolí porybného.)
Než toto, snad raději zaměstnanecké zdravotní pojišťovny spojme s VZP, jejíž Správní rada je nominována Vládou a Parlamentem. To sice není ideální, ale uspoří se na provozu a občanům zůstane prostřednictvím Parlamentu nad penězi ze zdravotního pojištění aspoň nepřímá kontrola.
Tzv. zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, tedy všechny kromě VZP, jsou veřejné instituce s obratem 130 miliard ročně. Každý z nás, kdo chodí do práce, jim povinně přispívá, buďto odvodem zdravotního pojištění, nebo daňovým systémem. Zaměstnanecké pojišťovny vznikly v roce 1993, vzorem byly „krankenkasy" v Německu, v Rakousku či z časů první republiky. Převzato bylo i pravidlo samosprávy, tedy že správní a dozorčí rady pojišťoven volí jejich pojištěnci a zaměstnavatelé.
V roce 2006 ale Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádně křivou volební vyhlášku, která v rozporu se zákonem umožnila volit jen těm, kteří odvedli víc než půl procenta celkových odvodů pojišťovně – lidově řečeno, jen „velkým klukům z byznysu" a státním podnikům ovládaným politiky. To nemohlo dopadnout jinak než špatně, výčet případů korupce a průšvihů by vydal na knihu. Nejhorší ale bylo, že řízení pojišťoven bylo odtrženo od zájmů občanů a pojištěnců, kteří to celé platí. V roce 2015 tuto vyhlášku napadla před Ústavním soudem skupina senátorů, mj. z klubu ANO, a soud ji v roce 2018 dle očekávání zrušil. Ale kdo se těšil na svobodné volby, těšil se marně. Ministr Vojtěch sepsal novelu zákona, ve které se volební právo pojištěnců natvrdo ruší. Právo volit a tedy kontrolu nad pojišťovnami si zachovají ti, kteří ji měli podle protiústavní vyhlášky.
Ústavní stížnost ve věci nerovného přístupů občanů ke zdravotnictví
Skupina senátorů napříč politickým spektrem podala 31. prosince 2018 návrh Ústavnímu soudu na zrušení souboru právních předpisů, které upravují organizaci a financování zdravotnictví Senátoři, kteří podepsali podnět Ústavnímu soudu, jsou znepokojeni:
- nerovnostmi v přístupu k solidárně hrazené zdravotní péči, které vznikají mezi pacienty v závislosti na místu bydliště, druhu onemocnění a sociálním postavení, a které se projevují výraznými rozdíly v úrovni péče a čekacích dobách;
- pokřiveným prostředím v oblasti ekonomiky zdravotnictví, kdy poskytovatelé totožného typu dostávají za tytéž služby zaplaceno násobně odlišně, jen z historicko-politických důvodů, bez ohledu na kvalitu, efektivitu ani potřebnost poskytované péče;
- neetickými pravidly úhrad, podle kterých jsou zdravotníci finančně trestáni za poskytování medicínsky žádoucí péče, a tím vedeni k protiprávnímu odmítání nemocných pacientů, ale též k poskytování zbytečné péče zdravým pacientům;
- cenotvornými mechanismy, které nezohledňují náklady a přiměřený zisk, ale jsou výsledkem dohod zájmových skupin, dosahovaných postupy vycházejícími z principů korporativismu, nikoliv z demokratických principů;
- a celkovou nepředvídatelností úhradového systému, kde úspěch podnikatele ve zdravotnictví není dán jeho úsilím, kvalitou ani etickým přístupem k pacientům, ale jeho schopností vyjednat si v netransparentním prostředí ekonomické výhody s pojišťovnami, případně jeho ochotou přizpůsobit rozsah péče bez ohledu na lékařskou etiku a dobro svých pacientů úhradových vzorcům, vydávaných každoročně libovůlí výkonné moci.
Důsledkem tohoto stavu je zhoršený přístup k hrazené péči běžných pacientů postrádajících peníze či známosti, permanentní krize zdravotnictví navzdory rozsáhlému přilévání peněz, odchod lékařů do zahraničí a postupná degradace soustavy zdravotnických zařízení, viditelná zejména v regionech.
Dle TZ Ondřeje Dostála.
