Medicína

Ženský a mužský přechod


Kategorie: Aktuality 
07.září 2018

Menopauza je obdobím, které dříve či později nastane v životě každé ženy. Méně známý mužský přechod neboli andropauza naopak postihuje jen necelou polovinu mužů. Zatímco menopauza je již dávno obecně známým jevem, který je poměrně dopodrobna zmapován, o mužském přechodu, takzvané andropauze, se začalo mluvit teprve v nedávné minulosti a povědomí o něm není tolik rozšířené.

Oba stavy spojuje úbytek pohlavních hormonů a také celá řada společných symptomů, jako jsou změny nálad, návaly horka, snížené libido, únava, deprese či nespavost. U obou pohlaví též dochází k redistribuci tuků a s tím spojeného přibývání na váze, ze zdravotních komplikací mužům i ženám hrozí obávaná osteoporóza a srdeční potíže. Ženy se během klimakteria obvykle též potýkají s vaginální suchostí, muže zase trápí erektilní dysfunkce či problémy s prostatou.

Přesto mezi menopauzou a andropauzou existují podstatné rozdíly.  Menopauze se nevyhne žádná žena, andropauza naopak zdaleka všechny muže nepostihuje. Testosteron sice přirozeně ubývá postupem času každému muži, syndromy spojené s mužským přechodem se však objevují méně. V současné době se tedy vědci shodují, že samotný pokles testosteronu pravděpodobně nebude jediným spouštěčem andropauzy. Například studie odborníků z Massachusetts General Hospital z roku 2013 naznačila, že mužský přechod vzniká spíše důsledkem poklesu estrogenů, tedy hormonů typicky spojovaných s ženským pohlavím, které jsou však přítomny i v mužském organismu.

Dalším rozdílem mezi oběma druhy přechodu je pak jejich průběh, liší se i věk nástupu prvních příznaků. Ženský přechod je náhlejší, probíhá rychleji a objevuje se dříve, obvykle mezi 45. a 55. rokem. U mužů je pokles hormonální hladiny pozvolnější, zhruba o 1 až 2 % ročně, a příznaky tak nemusejí být tolik patrné. Mužský přechod pak začíná o něco později, typicky mezi 50 a 60 lety. Podstatným rozdílem je i to, že zatímco žena po dokončení menopauzy již není schopná přivést na svět dítě, mužské reprodukční schopnosti nejsou zásadně ovlivněny, pomine-li se ovšem snížená sexuální apetence.

Jak již bylo řečeno, většina příznaků je prakticky totožná, u mužů však může nastat i poměrně nečekaný, avšak docela rozšířený symptom, jemuž se přezdívá druhá puberta či druhá míza. Muži se vlivem hormonálních změn v tomto období vracejí do pubertálních let, láká je adrenalin, pokukují po mladších ženách, jimž navíc často podlehnou, opouštějí své dlouholeté partnerky a zakládají druhou rodinu. Nebo naopak takříkajíc chytí druhý dech a stanou se z nich workoholici honící se za úspěchem v touze ještě něčeho v životě dosáhnout.

Problémům spojeným s mužským i ženským přechodem lze čelit několika způsoby. Jsou-li potíže závažnější, nabízí se návštěva lékaře, který může předepsat hormonální léčbu. Substituční hormonální terapie bohužel není stoprocentně bezpečná, neboť v některých případech zvyšuje riziko vzniku nádorů souvisejících s pohlavními orgány. Na druhou stranu však v mužů v mnoha případech vzniká paradoxně rakovina prostaty právě při nedostatečné hladině testosteronu. Se symptomy přechodu je pak možné bojovat změnou životního stylu: přestat kouřit, být fyzicky aktivní, snížit nadváhu, omezit tučnou stravu a alkohol a dopřát tělu pestrou a vyváženou stravu bohatou na vitamíny A, C, E a skupiny B i minerály jako například magnesium, zinek, mangan a selen.

Pomoci mohou i kvalitní doplňky stravy, které tyto důležité prvky obsahují. Jsou speciálně vyrobeny pro muže i pro ženy s odlišným složením. Pro muže  přípravky např. obsahují řadu rostlinných výtažků, vitamínů a stopových prvků, které přispívají k udržování normální hladiny testosteronu v krvi. Ženy zase mohou využít přípravky s mateří kašičkou a extrakty ze sóji a červeného jetele. Mateří kašička, sója i červený jetel jsou významnými zdroji takzvaných fytoestrogenů, tedy estrogenů rostlinného původu, jež blahodárně působí na hormonální rovnováhu ženského organismu.

Hormonální hladiny je však vhodné laboratorně kontrolovat. Pokud by užívání přírodních prostředků a „samoléčba“ v podobě změny životního stylu nepřinesly dostatečný efekt, je někdy nutné nasazení hormonální substituce. Je-li tato léčba indikována lékařem za přesně stanovených podmínek dle doporučení odborných společností, je riziko pro pacienta minimální.

(Dle komentáře gynekologa a sexuologa MUDr. Pavla Turčana)

www.lesensky.cz

Autor: MUDr. Olga Wildová