Plánované rodičovství
Technologie pro umělé oplodnění a úloha informací
Na konci června 2018 se uskutečnil briefing pro novináře a návštěva laboratoře a pracovišť pro reprodukční medicínu kliniky Prague Fertility Centre, která patří k inovátorům v oboru. V procesu umělého oplodnění využívá klinika řadu progresivních metod a postupů, které buď sama vyvinula, zavedla jako první do praxe, či jejich vývoj iniciovala, nebo potvrdila jejich prospěšnost.
V případech pacientek, které za jakéhokoli důvodu neakceptují darování vajíček, je využívána metoda Optifert (optimisation of fertilisation), která určuje optimální čas oplodnění vajíčka podle jeho zralosti, což je pro tyto pacientky často jediná možnost, jak otěhotnět.
Metoda umožňuje neinvazivní detailní sledování vajíčka pomocí polarizovaného světla. Soustavné sledování stavu embrya je rozhodující pro jeho další osud. Nejen, zda je v pořádku či nikoli, ale jde i o optimální načasování jeho transferu do dělohy. Ví se například, že vadné buňky se od zdravých liší v délce jednotlivých etap dělení, a proto se sleduje vývoj embrya kontinuálně, v závislosti na čase.
Specifikem kliniky je práce s informacemi. „Kvalitní data a jejich vyhodnocení hrají obrovskou roli. Už v okamžiku, kdy se poprvé setkáme s pacientem, bychom měli mít strukturované informace o jeho zdravotním stavu, ale realita je taková, že obvykle máme k dispozici několik naskenovaných zpráv, které většinou nejsou ani všechny. A my bychom měli znát našeho pacienta komplexně, vyvíjíme tedy systém, kterému pracovně říkáme diagnostický Avatar, připravujeme jeho nasazení v rámci kliniky a pochopitelně bychom ho rádi rozšířili i na další zařízení.“
Jedním z projektů kliniky související s informacemi je Fertilitypedia (www.fertilitypedia.org), web který umožňuje zájemcům, ještě než přijdou na kliniku, zjistit pravděpodobnost otěhotnění v závislosti na jejich zdravotním stavu. Zcela převratný je projekt CATI, který využívá pro sledování a vyhodnocování vývoje embrya umělou inteligenci. Neuronová síť se soustavně „učí“ na reálných případech vývoje embryí z několika specializovaných pracovišť a vzniká tak jedinečná databáze, která bude sloužit pro další pracoviště a odborníky kdekoli na světě.
Embryolog Daniel Hlinka je „otcem“ prvního dítěte narozeného 1994 pomocí ICSI (přenos jedné spermie do vajíčka pod mikroskopem), přispěl k zavedení preimplantační genetické diagnostiky (PGD) do klinické praxe, jako první zavedl monitoring embryí s predikcí výskytu chromozomálních anomálií do praxe a je autorem projektu CATI (Cognitive Automation of Time-lapse Images). Dle TZ
www.pragueivf.cz
