Doporučené očkování
Kdy je nezbytné nepovinné očkování
Kromě povinného očkování pro dětský věk existuje v ČR řada volitelných typů očkování. Prakticky všem se doporučuje například očkování proti chřipce či proti virovým hepatitidám A a B (jestliže člověk nebyl očkován v dětském věku). U některých druhů očkování pak záleží odpověď na otázku „očkovat či neočkovat?“ na tom, kdo se ptá. U ohrožených skupin je volitelné očkování prakticky nezbytnost.
Některá očkování lékaři doporučují především určitým věkovým skupinám. Například lidem nad 50 let očkování proti pásovému oparu nebo seniorům nad 65 let očkování proti pneumokokům. Naopak mladým lidem ca do 26 let věku se doporučuje očkování proti pohlavně přenosným lidským papilomavirům – i když ideální doba je ještě před započetím pohlavního života.
Dále by se měli dát očkovat cestovatelé mířící do exotických zemí – podle toho, jaké nemoci hrozí v cílové destinaci. Samozřejmě jsou to zdravotnická povolání, jejichž představitelé často přicházejí do styku s nakaženými. U lesníků a lesních dělníků může být zvláště žádoucí očkovat proti vzteklině či klíšťové encefalitidě.
. „Očkování je zvláště důležité pro jedince, kteří mají z nějakého mimořádného důvodu dlouhodobě sníženou imunitu. To může být dáno vrozenými předpoklady, chronickou chorobou, náročnou léčbou a podobně. Pro lidi se slabou imunitou představují infekční choroby mnohem vyšší riziko než pro běžnou populaci,“ upozorňuje lékař z Nemocnice na Bulovce MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., působící na Katedře infekčního lékařství Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
Očkování proti rozšířeným infekčním chorobám (chřipka, pneumokokové nákazy) či některým méně rozšířeným nemocem (tuberkulóza) by se mělo vždy zvažovat třeba u onkologických pacientů a těch, kdo se z onkologického onemocnění vyléčili. „Náchylní k infekcím jsou diabetici, kardiaci, astmatici či lidé s chronickou obstrukční nemocí plic. Respektive, infekce, která by u zdravého člověka proběhla jako banální onemocnění, může mít u nich mnohem horší, případně i fatální průběh,“ dodal Trojánek.
Čím dál více pacientů s chronickými autoimunitními nemocemi je léčených biologickými přípravky, jež modifikují imunitu. Jsou zde lidé s poškozenou či odoperovanou slezinou, která je jedním z nejdůležitějších orgánů z hlediska imunity těla. Pacienti s HIV při správné léčbě již neumírají předčasně a mohou se dožít prakticky normálního věku, stávají se tedy také početnou ohroženou skupinou. Očkování je sice ve vymezených případech jasně indikováno, ale praxe ukazuje, že realita ve zdravotnických zařízeních ne vždy odpovídá odborným doporučením.
U vybraných skupin lidí s oslabeným imunitním systémem se podle doktora Trojánka očkování pochopitelně omezuje na inaktivované a subjednotkové vakcíny. V případě vakcín živých by daným jedincům hrozilo nebezpečí vypuknutí choroby, proti níž se mělo očkovat.
Inaktivované vakcíny: obsahují „mrtvé“ mikroorganismy, jejichž antigenní povrch vyvolá imunitní reakci (cholera, černý kašel, chřipka, hepatitida A).
Živé oslabené vakcíny: obsahují živé mikroorganismy, které jsou upravené tak, aby nemohly vyvolat onemocnění (příušnice, zarděnky, spalničky).
Subjednotkové vakcíny: jde o poměrně širokou skupinu vakcín, která zahrnuje očkovací látky obsahující části mikroorganismů, látky vyrobené rekombinantní technikou (acelulární vakcíny proti černému kašli a hepatitidě B, DNA vakcíny). Dle TZ
www.aifp.cz
