Proč očkování

Podle letošního průzkumu veřejného mínění většina lidí věří ohledně očkování nejvíce svým lékařům. Tato část populace také nejvíce podporuje očkování. Nižší podporu má očkování u těch, kdo čerpají informace z internetu. Řada lidí získává informace z více různých zdrojů.

Češi a Češky podle vlastních slov čerpají informace o očkování nejčastěji (v 63 procentech) od svých praktických lékařů. Téměř polovina (44 procent) využívá také internet. Na něm lze v dnešní době nalézt i řadu polopravd a mýtů o očkování, i když existují samozřejmě i důvěryhodné lifestylové servery či weby zaměřené na zdraví a rodičovství. Lidé si naštěstí stále uvědomují obrovský rozdíl v důvěryhodnosti zdrojů.

„ Shodně 63 lidí ze sta uvedlo, že čerpají informace od svých praktiků, a že svému lékaři v otázce očkování důvěřují. V případě internetu se čísla rozcházejí – skoro polovina lidí tam sice informace hledá, ale za důvěryhodný zdroj označilo internet a veřejná diskusní fóra jen 13 procent lidí. Ještě hůře, snad trochu překvapivě, dopadly z hlediska důvěryhodnosti tradiční média,“ uvedl výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Mgr. Jakub Dvořáček. Výzkum také odhalil jasnou rovnici – lidé, kteří spoléhají na radu lékařů, mají v průměru k očkování vztah mnohem kladnější.

Loni provedla velký průzkum podobného zaměření agentura STEM/MARK ve spolupráci se serverem vakciny.cz. „Při srovnání obou průzkumů můžeme konstatovat, že podíl lidí, kteří odmítají očkování, zůstal prakticky stejný, ať už ji definujeme jako ty, kdo by zrušili povinné očkování v ČR – jde o 7 až 8 procent lidí – anebo ty, kdo vysloveně deklarují, že jsou proti očkování (4 procenta respondentů). Mimochodem, výrazně nižší byl tento podíl ve skupině rodičů. Zdá se, že zkušenosti s infekčními nemocemi u vlastních dětí a rozmluvy s praktickými dětskými lékaři posouvají lidi směrem k větší podpoře očkování.“

V reálu však situace nemusí být tak uspokojivá. „Každým rokem mírně roste počet rodičů, kteří například žádají o jiné načasování očkování, než ukládá očkovací kalendář. I to je škodlivé, neboť dítě pak není chráněno ve věku, kdy to nejvíce potřebuje. Naštěstí zůstává velmi málo těch, kdo očkování kategoricky odmítají,“ uvádí praktická lékařka pro děti a dorost MUDr. Alena Šebková.

V roce 2018 dojde k následujícím změnám v očkovacím kalendáři: Hlavní změnou v základním očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské přenosné obrně, haemofilu influenzae b a žloutence typu B (tzv. hexavakcína) je přechod na očkovací schéma 2+1.

Schéma 3+1 platí do konce roku 2017. Ubude jedna dávka očkování. Poté budou děti očkovány už jen třemi dávkami místo čtyř. Očkování se zahajuje od 9. týdne věku a další dávka se podává v intervalu ne kratším než 8 týdnů. Třetí dávka se aplikuje mezi jedenáctým a třináctým měsícem.

 Další změna je u očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. První dávka této vakcíny má být nově podána do 18. měsíce věku dítěte (doposud byl stanoveno jen to, kdy se má očkování zahájit; šlo o 1. den 15. měsíce věku, nově je to 13. měsíce věku dítěte).

Dále dochází k odsunutí druhé dávky očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám na dobu mezi 5. a 6. narozeninami dítěte.

Očkování – historické milníky – pro připomenutí

5. století před Kristem: Thúkydidés zaznamenal, že Atéňané, kteří přežili neštovice, podruhé touto nemocí neonemocněli.

• 10. století: První dochovaná zmínka o primitivní vakcinaci – variolizaci. Číňané sušili puchýřky pravých neštovic a zdraví jedinci pak drť vdechovali nosem.
• 18. století: Variolizace se rozšířila do Turecka, pak do Anglie a do Evropy.
• 1720: Ján Adam Rayman, prešovský městský lékař svou dceru očkoval proti pravým neštovicím. A to vmasírováním exsudátu neštovičky jejího nemocného bratra do řezu na rameni dívky.
• 1796: Lékař Edward Jenner aplikoval osmiletému chlapci sekret z puchýřku kravských neštovic a poté jej infikoval neštovicemi pravými. Chlapec zůstal uchráněn.
• 1880: Luis Pasteur izoluje a inaktivuje virus vztekliny, který je možné aplikovat do lidského těla, aby vyvolal protilátkovou odpověď, aniž by člověk onemocněl vzteklinou.
• 1890: Emil von Behring publikuje článek o protitetanové imunitě a o vzniku imunity proti záškrtu.
• 1892: V Německu byla zahájena masová výroba vakcín proti tetanu a záškrtu.
• 1978: Rok bez výskytu pravých neštovic celosvětově.
• 1980: WHO prohlásila pravé neštovice za vymýcené

              Očkování v ČR: roky, kdy bylo zahájeno plošné, „povinné“ očkování (SZÚ)

• 1919: Pravé neštovice (od roku 1980 se neočkuje)
• 1946: Záškrt
• 1953: Tuberkulóza (bylo ukončeno 1. 11. 2010, očkuje se jen riziková populace)
• 1956: Tetanus
• 1958: Černý kašel
• 1960: Dětská přenosná obrna (poliomyelitida)
• 1982: Zarděnky u 12letých dívek
• 1986: Zarděnky u dvouletých dětí
• 1987: Příušnice
• 2001: Hemofilus influenze B a virová hepatitida B
• 2007: Zavedena kombinovaná očkovací látka, tzv. hexavakcína (proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské přenosné obrně, hemofilu influenze B a virové hepatitidě B)

Kromě výše uvedených vakcín, jsou k dispozici další očkovací látky, které chrání proti infekčním nemocem:

Chřipka – kvůli variabilitě vyvolávajících virů je vhodné se dát očkovat každý rok. Letos je poprvé dostupná tzv. tetravakcína, tedy očkování, které chrání proti čtyřem typům virů; obsahuje dva kmeny chřipky typu A a dva kmeny chřipky typu B. Kromě toho existuje i trivalentní vakcína (dva kmeny A a jeden B).

Klíšťová encefalitida – Česko patří k oblastem s vysokým výskytem infikovaných klíšťat. Očkovat by se měli dát všichni, kteří pobývají alespoň občas v přírodě. U dětí probíhá klíšťový zánět mozku zpravidla lehce a hojí se bez následků. U dospělých probíhá velmi těžce a neurologické následky jsou časté.

Očkování proti lidským papilomavirům – očkuje se proti typům, které mohou vyvolat vznik karcinomu děložního hrdla, vulvy, vagíny, penisu, řiti, nebo vznik genitálních bradavic, v oblasti hlavy a krku pak tzv. papilomatózy hrtanu. HPV infekce se dává do souvislost i s nádory v oblasti hlavy a krku. Pojišťovny dosud hradí očkování dívkám mezi 13. a 14. narozeninami. Od 1. 1. 2018 bude toto očkování nově hrazeno i chlapcům.

Meningokokové nákazy – V ČR se doporučuje očkování především rizikovým skupinám, ale v USA např. nepřijmou studenta na vysokou školu bez tohoto očkování.

Plané neštovice – vakcinace se doporučuje vnímavým osobám, tj. takovým, které nebyly očkované a plané neštovice neprodělaly. U dospělých se častěji než klasické generalizované puchýřnaté onemocnění vyskytuje pásový opar, pro něhož jsou charakteristické následné tzv. postherpetické chronické bolesti. Vakcína není hrazena.

Pneumokokové nákazy – Streptococcus pneumoniae se v ČR vyskytuje stále častěji. Je původcem tzv. invazivních onemocnění (těžký zápal plic, zánět mozkových blan, sepse a zánět kloubů). Ohroženou skupinou jsou děti, senioři a všichni chronicky nemocní lidé. Pneumokoky vykazují častou rezistenci na antibiotika. Rizikovým skupinám je vakcinace hrazena (podle vyhlášky č.299/2010).

Rotavirové nákazy – až 40 % kojeneckých a batolecích těžkých průjmů je vyvoláno rotaviry. U malých dětí těžké průjmy rychleji vedou k odvodnění a nutnosti hospitalizace s infuzní léčbou. Vakcína se užívá ústy, není hrazena.

Tuberkulóza – Česko patří k zemím s nízkým výskytem tuberkulózy, proto bylo v roce 2010 plošné očkování zastaveno. Očkují se jen jedinci v přímém ohrožení infekcí.

Vzteklina – preventivně se očkují jedinci v přímém ohrožení (veterináři, hajní, lovci, lesní dělníci apod.). Postexpoziční profylaxe vztekliny se provádí u všech, kdo přišli do kontaktu se zvířetem s podezřením na onemocnění vzteklinou.

Hepatitida A – doporučeno všem, zejména cestovatelům do zemí s nižším socioekonomickým statutem. Dle TZ

www.aifp.cz

 

 

 

Tweet