Medicína

Konkurence mezi zdravotními pojišťovnami není ještě kvůli silným legislativním regulacím v České republice rozvinutá v plné výši, přesto jsou už ale první přínosy zcela zřejmé. Nejen, že si každý občan může svobodně vybrat svoji pojišťovnu a čerpat tak individuální výhody z její nabídky, ale ukazuje se, že i v tomto sektoru nutí konkurence instituce k větší efektivitě práce. Dokazují to aktuální čísla ze zdravotně pojistných plánů pro rok 2017. Rozdíl v efektivitě práce mezi nejlepším a nejslabším údajem je markantní. Zatímco v největší české zdravotní pojišťovně připadá jeden zaměstnanec na administraci přibližně 1600 pojištěnců, zaměstnanci v konkurenčních pojišťovnách musí zvládat až o 400 pojištěnců více.

V této souvislosti se nabízí otázka, jestli pak menší pojišťovny nejsou z ekonomických důvodů nuceny šetřit na svých klientech. To ale odborníci vylučují. V České republice totiž funguje tzv. systém přerozdělení, díky kterému se veškeré finanční prostředky vybrané na zdravotní pojištění sčítají a následně rozdělují mezi všechny zdravotní pojišťovny na základě demografické struktury a očekávaných nákladů na jejich pojištěnce.

Z těchto peněz je pak hrazena zdravotní péče všem pacientům, a to v rozsahu garantovaném státem. To zaručuje stejnou základní péči pro všechny pojištěnce bez ohledu na jejich pojišťovnu. „Žádná z pojišťoven prakticky nemůže podle platné legislativy vydat na poskytnutou zdravotní péči o konkrétního pacienta větší částku, než by vydala konkurenční pojišťovna, pokud by dotyčný pacient byl jejím klientem“, vysvětluje Ing. Ladislav Friedrich, prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR. O výši platby totiž nerozhoduje pacient, lékař a většinou ani pojišťovna – sazby jsou jasně stanovené platnou Úhradovou vyhláškou.

O čem tedy svědčí pojišťovnami často uváděné finanční zdroje přepočtené v průměru na jednoho pacienta? Pojišťovna s vyšší průměrnou disponibilní částkou na jednoho pacienta bude pravděpodobně ta, která má ve svém portfoliu více starších a vážněji nemocných pacientů, na které díky systému přerozdělení dostává z vybraného pojistného větší částky. U nás je to zpravidla VZP, která jako historicky první pojišťovna v ČR pochopitelně eviduje nejvíce starších a nemocných občanů. Na jejich pojištěnce tak díky tomuto solidárnímu systému nejvíce přispívají i ostatní pojišťovny. V roce 2017 tak zaměstnanecké pojišťovny přispívají na léčbu pacientů VZP systémem přerozdělení přibližně 15 mld. Kč. Srovnávání zdravotních pojišťoven podle finančních prostředků přepočítaných na jednoho pojištěnce je proto zcela zavádějící.  

To potvrzují i fakta o nejnákladnějších pacientech, jejichž léčba se pohybuje v řádu desítek milionů. Pokud by pro kvalitu zdravotní péče o klienty byla rozhodující průměrná disponibilní částka té které pojišťovny na jednoho pacienta, mohly by se snadno stát, že by při souběhu více takto závažných diagnóz u klientů jedné pojišťovny došlo rychle k vyčerpání veškerých zdrojů a ostatní klienti by měli takzvaně smůlu. Zdravotnický systém v České republice je pro tyto případy dobře nastaven a o mimořádně nákladné pacienty je díky němu postaráno bez ohledu na to, u které pojišťovny jsou registrováni. Na jejich léčbu se totiž skládají všechny pojišťovny dohromady.

Na straně výdajů platí za poskytnutou zdravotní péči svým pojištěncům všechny pojišťovny stejně a na straně příjmů je možnost ovlivnit jejich výši díky platnému systému přerozdělení také minimum. Rozdíl je tedy především v efektivitě nastavených interních procesů jednotlivých pojišťoven, díky kterým mohou vytvářet dostatečné rezervy a nabízet pestré benefitní programy při zachování srovnatelné úrovně služeb. Zde se jednotlivé pojišťovny skutečně odlišují. Dle TZ.

www.bisonrose.cz

 

 

 

Tweet