Onemocnění kloubů

Osteoporózou trpí celosvětově 7 – 8 % populace, i proto se toto metabolické onemocnění zařadilo mezi civilizační choroby. (Z tohoto důvodu se opakovaně k tématu vracíme. Pozn. red.) Přibližně u jedné ze tří žen a jednoho z pěti mužů ve věku nad 50 let dojde ke zlomenině kosti z důvodu osteoporózy. Přitom většina pacientů není na osteoporózu vyšetřena a léčena. Je třeba zlomeninám předcházet, ne se snažit hasit následky, které často už řešit nelze. Do jednoho roku po zlomenině kyčle totiž umírá 20 – 24 % pacientů.

Celoživotně v kostech celého těla dochází k odbourávání staré poškozené kosti a tvorbě nové. Do 25. – 30. roku věku převažuje jejich tvorba. Maximum kostní hmoty, hovoříme o takzvané vrcholové denzitě, má naše kostra kolem 30. roku věku, poté začíná převažovat proces odbourávání (osteoresorpce). Kosti postupně řídnou, mění se jejich struktura, stávají se křehčími, snižuje se pružnost a pevnost skeletu. Nejdramatičtěji se začne struktura kostí měnit u žen po menopauze, kdy kvůli úbytku hormonu estrogenu do pěti let po menopauze mohou ztratit až 5 % celkové kostní hmoty. U mužů se výskyt osteoporózy objevuje ve vyšším věku, není tak častý, ale ani oni nejsou bez rizika. Podle statistik se s ní potýká každý 5. muž po padesátém roce života. Zároveň je léčba osteoporózy u mužů obtížněji dostupná. Ne u všech léků souhlasily regulační orgány ČR s jejich používáním v praxi pro mužské pacienty. Přitom se často jedná o nemocné, kteří mají tzv. sekundární osteoporózu, tedy doprovázející jiné choroby, mnohdy nádorové onemocnění prostaty. Zlomeninu související s úbytkem minerálu utrpí v průběhu života 30 – 50 % žen a 15 – 30 % mužů.

Jako osteoporózu tedy označujeme úbytek minerálu spojený se zhoršenou kvalitou kosti, vedoucí ke zvýšenému riziku zlomeniny i po malém podnětu. Tato forma se nazývá primární osteoporóza, souvisí se stárnutím organismu a mezi populací výrazně převažuje. Velmi často se vyskytuje i sekundární osteoporóza způsobená jiným probíhajícím onemocněním (například cukrovkou, chronickým onemocněním jater a ledvin, zvýšenou činností štítné žlázy, zhoubným bujením, chronickými záněty pohybové aparátu…), podáváním některých léků, nadužíváním alkoholu, návykových látek nebo nikotinismu.

Prevence úbytku kostní dřeně je první a nejúčinnější ochranou před vznikem osteoporózy. To znamená kvalitní stravu bohatou na bílkoviny, vápník, vitamin D (pomáhá vstřebávání vápníku do organismu) spojenou s přiměřeným pobytem na slunci a další vitaminy. Do povědomí veřejnosti se dostává i potřebný příjem vitaminu K2, který je nutný pro zabudování vápníku do kosti a ne do jiných tkání. Nezbytné jsou i další minerály a stopové prvky a také dostatečný pohyb. Na to je třeba myslet už v prvních letech života dětí a snažit se jim nastavit správné životní návyky.

Příznaky již vzniklé osteoporózy bývají dlouho nenápadné, nemoc se někdy zjistí náhodně (například při rentgenovém vyšetření, ovšem pozor: rentgen odhalí nemoc až v situaci, kdy je úbytek kostní hmoty třetina a více z celkového množství) nebo se schovávají za běžné bolesti v zádech.

Nejčastějším projevem je zlomenina po malém podnětu. Typické jsou zlomeniny předloktí, obratlů ve středu hrudní nebo bederní části páteře a nejzávažnější je zlomenina krčku stehenní kosti. „Varovnými signály, které by lidé neměli podceňovat, jsou například genetické dispozice. Pokud měl někdo z rodičů osteoporózu, respektive zlomeninu po padesátém roce věku, je vysoká pravděpodobnost, že potomek onemocní také,“ upozorňuje MUDr. Marie Ládová, specialistka z osteologické ambulance v Českých Budějovicích. Mezi další rizika patří předčasná menopauza u žen před 45. rokem věku, poruchy menstruačního cyklu, vlastní zlomenina před padesátým rokem věku, bílá rasa, snížení hladiny estrogenů i u mužů a další onemocnění. 

Řadu faktorů lze ovlivnit. Upozorněním na nemoc mohou být tupé, neurčité bolesti v zádech při delším sezení, stání i běžných denních činnostech, pokles tělesné výšky (až o 3 centimetry v produktivním věku), zakulacení zad, předsunutá hlava před tělo, hrb, abnormální zakřivení páteře (hrb v oblasti hrudní páteře), zhoršení pohyblivosti, povolené břicho. Každý jednotlivý signál by měl vést k návštěvě praktického lékaře.

Současný stav prevence rozhodně není uspokojivý. S osteoporózou se v České republice léčí jen 24 % žen a 12 % mužů.[1] Přitom stačí navštívit svého praktického lékaře nebo gynekologa, buď při pozitivní rodinné anamnéze, nebo zjištění některého z varovných příznaků. Ten doporučí další vyšetření. To musí být komplexní, včetně denzitometrie a laboratorního vyšetření.

Základem je úprava životního stylu. Omezit potraviny, které vstřebávání vápníku snižují (sycené nápoje kolového typu, černá káva). Naopak je třeba obohatit jídelníček o mléčné výrobky, listovou zeleninu, ořechy, mák, mořské plody, ryby, luštěniny. Vhodné jsou také rozinky, sušené meruňky, švestky, fíky, lískové oříšky i ovesné vločky v bohaté míře.

Pro udržení či rozvoj kostní hmoty v dospělém a starším věku je dobré provádět takovou aktivitu, při níž působí na aktivovanou část skeletu síla gravitace.  Cvičení na podporu stability, silová cvičení s vahou vlastního těla, nebo na posilovacích strojích, protahovací, relaxační, ale i dechová cvičení jsou nejenom prevencí, ale i formou nemedikamentózní léčby osteoporózy.

Volba konkrétní fyzické aktivity závisí na celkovém zdravotním stavu jedince, zejména ve vyšším věku. V praxi je mnohdy velmi těžké motivovat k pravidelnému cvičení, zejména starší lidi. Obavy a předsudky vůči fyzickému cvičení často pramení už z jejich mládí. Je proto vhodné vést k pohybu a dostatečné fyzické aktivitě zejména mladší generaci.

Dle TZ

 

Tweet