Nadváha a obezita
Pomůže léčbě poruch příjmu potravy reforma psychiatrie?
Závažných onemocnění poruchami příjmu potravy stále přibývá – a to jak ve světě, tak i u nás. Pacientky s poškozeným zdravím, bez funkčních vztahů a zájmů a s nekončícím strachem z tloušťky se na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze léčí několik týdnů až měsíců. Úplné vyléčení z nemoci trvá většinou pět šest let. Lékaři stále hledají nové možnosti léčby, základem ale od prvních historických kazuistik zůstává – dosáhnout normální hmotnosti, smířit se s tím a vrátit se k životu.
České pacientky mají při závažnosti diagnózy štěstí v neštěstí. Mohou totiž v ústavní léčbě, která je někdy při nabírání hmotnosti z hlediska další prognózy nejpřínosnější, zůstat několik týdnů až měsíců. Takový luxus nemají ani pacienti v některých vyspělých zemích, říká vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., která je hlavní pořadatelkou letos již 11. mezinárodní interdisciplinární konference o poruchách příjmu potravy a obezitě.
Psychiatři evidují v populaci 1 až 1,5 % osob s anorexií a cca 3 % s bulimií, celkem je tedy v populaci asi 5 % nemocných s poruchami příjmu potravy. Dívek s anorektickým chováním, podle prof. Papežové, stále přibývá Roli hraje více faktorů. Reálný počet pacientů je stále trochu skrytý, protože řada z nich se komplexní psychologicko-psychiatrické léčbě vyhýbá, nebo je léčena neodborně, mimo mapované zdravotní služby. Pacienti zůstávají na interních odděleních nemocnic, kde jsou léčeni pouze pro tělesné následky onemocnění a své skutečné a dlouhodobé problémy s jídelním chováním tají a další péči odmítají.Přitom potřebují často velmi komplexní zdravotnickou péči, z níž lze právě tu psychologicko-psychiatrickou málokdy vynechat.
Psychiatři už léčí i tři generace pacientů s patologickým jídelním režimem. Matky s anorektickou anamnézou nebo celoživotními nezdravými dietami dávají svým dětem velmi rizikový příklad. Svou roli hraje i genetika. Pacientky s diagnózou poruch příjmu potravy se mohou schovávat za extrémně zdravou stravou nebo za různými domnělými alergiemi na potraviny. Lékaři internisté poukazují na zkušenosti ze své praxe, kdy se i za střevními problémy může skrývat anorexie.
Mimo mentální anorexie v Centru pro poruchy příjmu potravy lékaři stále častěji pečují o pacienty s psychogenním přejídáním, které je oproti restriktivní anorexii na úplně opačném konci spektra. V poslední době se léčí více anorektických pacientek, které byly obézní a přešly do opačného extrému. Právě pro anorexii typický strach z tloušťky je u těchto pacientů ještě větší a onemocnění se hůře léčí. Při stanovení diagnózy v těchto případech psychiatři spolupracují i s obezitology. Příčiny tohoto problému jsou nárůst počtu obézních dětí, stigma obezity a kulturální tlak na extrémní štíhlost.
Tradiční obor klinické praxe doplňují lékaři Psychiatrické kliniky 1. LF UK moderními vyšetřovacími metodami mozku (kde se ukazuje zásadní role emocí) s novými daty genetického výzkumu pacientů s poruchami příjmu potravy. Nové přístupy v léčbě psychiatři stále hledají. S návratem k původním zájmům a kvalitě vztahů mají ale pacientky i po částečném uzdravení problém. Nejedením bývají porušené také kognitivní funkce (např. soustředěnost, schopnost flexibilních rozhodnutí, schopnost rozeznat emoce ostatních).
Lékaři se v poslední době věnují také tzv. kognitivní remediaci, tedy propojení podpory poznávacích dovedností a emoční terapie. Nesprávné zpracování emocí a reakce na odměnu (kdy se jedinou životní odměnou stalo hubnutí) jsou u poruch příjmu potravy zásadním rizikem. Potvrdilo se, že tyto dívky například hůře snášejí negativní emoce a vyhýbají se řešení problémů. Výzkum pomocí nových zobrazovacích metod (fMRI – funkční magnetická rezonance, EEG – elektroencefalogram) v Centru ukazuje, že dívky s poruchami příjmu potravy vnímají emoce jinak než běžná populace, zejména v sociálním kontextu. Například tolik nerozumí výrazům obličeje, které lidé běžně dokážou z tváře druhého vyčíst, nedokážou pak v sociálním poli vnímat ostatní (podobně jako například lidé s autismem), což zhoršuje jejich orientaci ve vztazích během nemoci i po ní.
Centrum pro poruchy příjmu potravy se podílelo na rozsáhlém multicentrickém projektu (GWAS), který u 3500 pacientek z celého světa zjišťoval genetický základ onemocnění. Vědci poprvé potvrdili přesné umístění genu, který je za anorexii zodpovědný. Nachází se na 12 chromozómu. V minulosti jej vědci označili za sídlo genu zodpovědného za diabetes 1. typu a autoimunitní choroby. Výsledky studie byly letos v květnu vědecké veřejnosti oznámeny na tiskové konferenci University of North Carolina at Chapel Hill (UNC). Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita i obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami. Je stále průkaznější, že anorexie vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí. Dr C. Bulik z USA, která se na tomto objevu podílela, říká, že genetika je nabitá pistole a prostředím se dá ovlivnit, zda vystřelí nebo ne. Důležité je nenechat tu pistoli vystřelit. Na připravované konferenci mimo genetiku se odborníci budou věnovat navazujícímu novému výzkumu mikrobiomu (střevní mikroflóry) a klinickému využití nových poznatků v praxi.
Psychiatři, kteří o lidi s poruchami příjmu potravin pečují, volají po zlepšení možností léčit pacienty v komplexním týmu odborníků. Slibují si podporu od připravované reformy psychiatrie, která je zaměřena na zlepšení péče o vážná psychiatrická onemocnění. Poruchy příjmu potravy mezi tato závažná psychiatrická onemocnění, s vysokým procentem sebevražd (ve 20 až 40 procentech jsou příčinou předčasného úmrtí) a vysokou mortalitou bezpochyby patří.
V klinické praxi se dnes psychiatři stále častěji setkávají s chronickým průběhem poruch příjmu potravy. V odborné literatuře je označen jako Severe and Enduring Anorexia (SEAN). Jedním z důvodů návratu onemocnění může být skutečnost, že v posledním desetiletí dochází v České republice k nárůstu počtu osob, které se odborné psychiatrické léčbě dlouhodobě vyhýbají (narůstají nabídky alternativních přístupů v léčbě). Pacientky i jejich rodiny někdy preferují pouhou léčbu somatických následků malnutrice a odbornou psychologicko-psychiatrickou léčbu vyhledají pozdě, což vede k nárůstu chronicity i invalidizaci mladých žen na začátku pracovní kariéry. Prof. Papežová pro chronické pacientky postrádá specializovanou péči.
Reforma psychiatrie přináší podporu multidisciplinární spolupráce, tedy odbornou týmovou práci, která by více pracovala s motivací pacientů k léčbě a včasnějším a diferencovanějším komplexním řešením léčby a předáváním pacientů podle závažnosti stavu. I když je v ČR možnost delší hospitalizace pacientek s poruchami příjmu stravy, je podle prof. Papežové potřeba podpořit i v této oblasti deinstitucionalizaci, tedy možnost delšího léčebného pobytu v komunitě podporované odborníky.
Dle TZ
Letos, 2. června se konal již druhý ročník Světového dne poruch příjmu stravy. Odborníci celého světa se shodli na 9 pravdách o poruchách příjmu potravy, které mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a poskytnutí pomoci odborníkům a rodinným příslušníkům.
- Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážně onemocnění.
- Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
- Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy
- Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale jsou vážnou biologicky ovlivněnou nemocí.
- Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, etnicit, tělesných tvarů a váhy,
sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
- U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotní komplikace.
- Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
- Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
- Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité.
Čeští odborníci přidávají desátou pravdu. - Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla spojeným s prožívaným stresem a rizikem pro vznik poruchy příjmu potravy.
https://www.youtube.com/watch?v=A-Ng4-OooPc
Mezinárodní konference s podtitulem „Může reforma v psychiatrii zlepšit péči o poruchy příjmu potravy?“ se konala ve dnech 9. -10. 6. 2017. jejími pořadateli byli Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Sekce pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické společnosti ČLS JEP a E-clinic.
Konference byla letos propojena s konferencí International conference on eating disorders ICED 2017, která po řadě evropských měst letos zvolila jako své sídlo také Prahu. Tématy české konference byly zejména problematika ambulantní léčby poruch příjmu potravy, její léčba v rámci urgentní medicíny, zkušenosti s léčbou duální diagnózy mentální anorexie s Crohnovou chorobou, prevence obezity u dětí a důraz na multidisciplinární přístup nejen z pohledu lékaře, ale i v ošetřovatelském týmu. Proto byl pro sestry, sociální pracovnice či nutriční terapeuty připraven komplexní program pro poruchy příjmu potravy. Dalším bodem zájmubyla rodinná nebo také taneční terapie.
http://konference.ecinstitut.cz/
