Medicína
Inkontinence může provázet každý věk
Inkontinencí – mimoděčným únikem moči trpí mladí i staří. V údobí raného dětství je vzhledem k nezralosti řídících nervových struktur pomočování normální. Plné denní i noční kontinence by děti měly dosáhnout do cca. 5 - 6 roku věku. Ale i potom přetrvává u 3 - 15 % dětí noční pomočování. U patnáctiletých se tento problém objevuje asi v 1 %.
V případě přetrvávajícího nočního pomočování u dětí školního věku je vhodné konzultovat lékaře. Až u 90 % dětí tento problém časem vymizí, na druhé straně je nutno vyloučit jinou závažnou příčinu, která se za nočním pomočováním může skrývat. K dispozici jsou i léky, které mohou při řešení tohoto problému pomoci.
V produktivním věku trpí inkontinencí zejména ženy. Asi 1/3 žen v tomto věku má během svého života občasný únik moči a téměř 4-8 % žen trpí trvalou a závažnou inkontinencí. S přibývajícím věkem se výskyt inkontinence zvyšuje a přestává být doménou ženské populace. V 7. a 8. dekádě života se inkontinence týká asi 10 % mužské a 20 % ženské populace.
Inkontinenci je nutno posuzovat jako příznak, na jehož vzniku se podílí celá řada příčin, které se navíc v mnoha případech kombinují. Od nich se odvíjí léčba, která je pochopitelně odlišná. Např. léčba pacientek trpících únikem moči na podkladě oslabení pánevního dna je úspěšnost léčby téměř 90 %, avšak u těžké inkontinence na podkladě vrozených vývojových vad močových cest je úspěšnost podstatně menší.
Vzhledem k tomu, že únik moči má jednoznačné negativní zdravotní důsledky (zvýšený výskyt infekcí močového traktu, kožních infekcí v okolí genitálu, proleženin atd.) a má zásadní dopad na kvalitu života postižených pacientů – někdy se hovoří dokonce o „psychosociální smrti“, je žádoucí aby se pacient vždy svěřil svému lékaři a inkontinence se léčila. S inkontinencí se však dle statistik svěří svému lékaři jen asi 45 % pacientů.
Značnou zátěží vyvolávající často inkontinenci u žen je těhotenství a porod, jak pro samotné močové cesty, tak pro pánevní dno. U velké většiny žen se poměry během šestinedělí normalizují. Zejména dlouhý a komplikovaný porod však může vést i k trvalému poškození struktur pánevního dna. Na druhé straně je dobrou zprávou, že ve většině případů je tento typ inkontinence velmi efektivně řešitelný. Pokud přetrvává inkontinence i po 6 - 9 měsících po porodu, měly by ženy vyhledat odbornou pomoc.
U mužů zhoubný nádor prostaty patří v současnosti bohužel mezi nejčastější onkologická onemocnění. Jednou z možností léčby je radikální chirurgické odstranění prostaty, tzv. radikální prostatektomie. Vzhledem k tomu, že po zadní ploše prostaty probíhají nervové struktury ovládající svěrač močového měchýře, je inkontinence moči u mužů jednou z možných komplikací této operace. Problémy s udržením moči má pooperačně asi 5 - 15 % pacientů. U mnoha z nich však lze rovněž po úspěšném ukončení onkologické léčby tento problém řešit.
U veřejnosti je asi nejznámější operační léčba tzv. stresové inkontinence u žen (únik moči při zakašlání, zvedání břemen apod.). Zákrok spočívá ve vložení pásky pod močovou trubici a její ukotvení na struktury pánve. Tato páska pak pomáhá uzavřít močovou trubici při zvýšené námaze a zamezuje úniku moči. Metoda je široce používaná a velmi efektivní. Na druhé straně spektra chirurgické léčby inkontinence jsou velmi složitá a představují často až mnohahodinové rekonstrukční operace u pacientů s těžkou inkontinencí na podkladě vrozených vývojových vad nebo poruch nervového řízení močových cest.
Jak již bylo uvedeno, příčin a typů inkontinence a je celá řada. U některých z nich se využívá operační léčba, někdy stačí méně radikální postup (cviky pánevního dna, farmakologická podpora). Někdy též nadměrná aktivita močového měchýře bývá spojena s únikem moči při neodolatelném nucení na močení. V současnosti již jsou na trhu léky, jimiž lze tuto hyperaktivitu efektivně tlumit. Pro pacienty je nejdůležitější, že jim tyto léky poskytují více času, aby při pocitu nucení na močení byli schopni vyhledat včas toaletu a zbavili se neustálého strachu z pomočení. K tomu, aby léky optimálně působily je však třeba jejich dlouhodobého užívání. Navíc je nutno individuálně nastavit vhodný druh léku a jeho dávku. Proto i v těchto případech je nutno vyhledat pomoc odborníka.
Dle docenta MUDr. Jana Krhuta, Ph.D., primáře Urologického oddělení FN Ostrava (redakčně kráceno).
