Nadváha a obezita
Útrobní tuk je daní z blahobytu
Viscerální neboli útrobní tuk se podílí na většině civilizačních onemocnění a trápí velkou část populace. Je uložen především v dutině břišní, kde má částečně i roli ochrany vnitřních orgánů. Pokud je však jeho množství zvýšené, může se objevit i v parenchymatozních orgánech (játra a slinivka), což dále může vést k jejich poškození.
Viscerální tuk produkuje řadu látek s prozánětlivým účinkem a významně se podílí na rozvoji tzv.inzulinové rezistence vedoucí ke zhoršené kompenzaci diabetu či dokonce jeho vzniku. Na rozdíl od podkožního tuku není na první pohled viditelný, nelze jej odstranit liposukcí a je také mnohem těžší jej redukovat. Základem redukce jeho množství je strava s vhodným poměrem jednotlivých živin, především s přísnou redukcí sacharidů.
K tzv. harmonicky složené stravě tuky v malém množství patří. Jsou nositeli energie, jsou nutné pro metabolismus vitaminů rozpustných v tucích, k tvorbě žluči, výstavbě buněk atd. Některé mastné kyseliny jsou nezbytné pro organismus a pozitivně zasahují do metabolismu (např. mastné kyseliny z rybího tuku).
Překvapivě větším rizikem jsou tuky mléčných produktů (smetana, šlehačka, tučné sýry, jogurty s vysokým obsahem tuku, máslo, apod.) ve srovnání s tuky v mase či dokonce se sádlem. Mají totiž vyšší zastoupení tzv. nasycených mastných kyselin, které se při velkém opakovaném příjmu mohou měnit na nebezpečné tukové částice vedoucí i např. k rozvoji či zhoršení projevů aterosklerózy. Ukládají se ve formě viscerálního tuku. Je však třeba otevřeně říci, že tato otázka je mnohem složitější a v současné době ve vědeckém světě znovu diskutována. Navíc, i při přísné redukci tuku v dietě můžeme očekávat pokles celkové hladiny tuků v krvi pouze o 10 – 15 %. Dnes je příjem tuků vztahován k rozvoji diabetu.
Tuky i sacharidy při větším příjmu představují rizika, která se sčítají, někdy dokonce násobí. Sacharidy jsou nejrychlejším a nejsnáze využitelným zdrojem energie, který poskytuje nezbytnou glukózu pro mozkovou tkáň. Při jejich nadbytku se však ukládají v těle ve formě tuku a jsou tak jeho nejčastějším zdrojem. Námi nejvíce využívané sacharidy jsou navíc vytvořené uměle v minulém ev. předminulém století a nejsme na ně plně adaptováni. Příkladem je ohromný rozvoj obezity v Číně, kde část obyvatel ještě nedávno trpěla hladem a podvýživou a nyní, když je jídla dostatek, se objevují stejné civilizační choroby jako v tzv. rozvinutém světě. V současnosti se jedná o psychologickou rovinu problému.
Je jisté, že ve standartní stravě středoevropské kuchyně jsou obě složky zastoupeny. Z hlediska množství přijaté energie však většinou vysoce převažující sacharidy, které mohou tvořit až 60 % příjmu energie. Často se nejedná přímo o cukr (disacharid), kterým sladíme, ale polysacharidy ve formě pečiva, chleba, brambor, rýže, knedlíků, noků, nudlí apod. Tyto potraviny jsou všeobecně velmi dostupné, levné a na rozdíl od např. francouzské či středomořské kuchyně tvoří u nás velkou část příjmu energie v denně konzumovaných jídlech. Navíc je nesmírně rozšířené pití vysoce energetických nápojů a to jak u mladé generace (kola, limonády, džusy, tzv. šťávy), tak i u starší (pivo, i nealkoholické). Proto je teď nutriční úsilí zaměřeno především tímto směrem, i když je zdánlivě snazší nesladit než omezit příjem pečiva.
Ale i viscerálního tuku se lze zbavit. Zásadní je omezit výrazně příjem energie ve stravě (příjem sacharidů). Výhodou je i zvýšit výdej energie pohybem, ale bohužel aktivní pohyb je málokdy účinný samostatně, i proto, že obezita má svoje pohybové limity.
V květnu minulého roku na Evropském obezitologickém kongresu v Praze byl přítomen profesor Anthony Leeds, současný nejvýznamnější představitel speciální velmi nízkoenergetické diety přesného složení (tzv.Cambridge Diet vypracované odborníky ve výživě – lékaři ve Velké Británii). Uvedl v praxi přesně definovanou dietu, jednoduše realizovatelnou a při dodržení doporučení zcela bezpečnou. Tedy cestu, kudy lze účelně vést kontrolovaný proces úbytku škodlivého viscerálního tuku a tak nejenom zlepšit prognózu pacientů před operacemi či v následné rekonvalescenci, ale přímo ovlivnit jejich osud z hlediska metabolických a interních chorob jako je diabetes, hypertenze či některé choroby ledvin a to především v jejich časné fázi. Dle TZ.
Z přednášky profesora MUDr. Vladimíra Teplana, DrSc., kterou zahájil konferenci o výživě Food 21 v květnu 2016 v Praze.
