Výživa
Medialogy 1. LF UK v Praze – tentokráte o výživě
„Pacienti očekávají od lékařů účinnou léčbu, ale ne vždy jsou ochotni podstupovat ‚nepohodlí‘ režimových opatření a prevence. A přitom právě například ‚dieta všedního dne‘ je zásadní investicí pro naše zdraví,“ úvodem řekl prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. lékařské fakulty U.K
Potraviny lze rozdělit na obecně více a méně zdraví prospěšnější. V zásadě platí, že zdravá strava se má skládat především z kvalitních bílkovin, dostatku ovoce azeleniny a kvalitních tuků, zejména rostlinných a rybích. Problémem je kuchyňská úprava potravin, která může i ze zdraví prospěšné proměnit v nezdravé. Je známo, že nejškodlivější je smažení, pečení a uzení, kdy se při takové tepelné úpravě vytvářejí v jídle karcinogenní (rakovinotvorné) látky.
Česká kuchyně obsahuje obecně relativně nezdravá tučná jídla s velkým obsahem živočišného tuku. Podobně jsou na tom i u sousedů v Rakousku a Bavorsku. K nesprávné skladbě stravy přispívá také poměrně velký podíl smažených jídel a uzenin – ke zdraví nejškodlivějším jídlům patří hranolky a uzeniny. Podle odborníků tyto poznatky řada lidí sice dnes už má, ale nedokáže svoje stravovací návyky změnit a z jídelníčku nezdravé, ale chutnající jídlo, vyřadit.
Pokud jde o dodržování různých diet (vegetariánství, veganství, paleodieta, krabičková dieta, syrová strava atd.), nabádají odborníci rovněž k opatrnosti. Řada z těchto doporučení má sice zdravé jádro, ale při jejich dlouhodobém držení hrozí organismu, že se mu nedostanou potřebné živiny. Např. vegetariánská (bezmasá) strava je pro dospělého celkem zdravá, pokud se živočišné bílkoviny nahrazují dostatečně rostlinnými, určitě ale není vhodná pro děti.
Lidé dnes stále častěji vyhledávají výživové poradce, a to zejména tehdy, když chtějí redukovat hmotnost. Výživové poradenství může v současnosti podle platné legislativy ČR poskytovat kdokoliv, kdo splňuje všeobecné podmínky k získání živnostenského oprávnění. Není tedy zdravotní službou a nepatří mezi regulovaná nelékařská zdravotnická povolání. Mezi výživovými poradci tak existují velké rozdíly. Obvykle bývají absolventy různých kurzů, protože jim certifikát o absolvování kurzu slouží především k prokázání odbornosti svým klientům. V tom lepším případě absolvují akreditovaný rekvalifikační kurz MŠMT ČR (dotace 120 hodin).Většinou ovšem postrádají jakoukoliv skutečnou praxi, resp. ověření teoretických znalostí v praxi. K výpočtům energetického příjmu a výdeje často používají velmi jednoduché postupy, výsledky tak neodpovídají skutečnosti. Pokud na základě rozhovoru a neinvazivní diagnostiky (např. InBody, Bodystat) nabízejí i potravinové doplňky, jsou s velkou pravděpodobností jejich distributory.
Ze závěrů bakalářské práce absolventky oboru nutriční terapie vyplynulo, že se mnoho výživových poradců dopouští různých pochybení. Mezi jinými to bylo nerealistické nastavení cílů hubnutí, doporučení větší konzumace tuků na úkor sacharidů, zařazení kokosového tuku a sádla mezi zdravé tuky, doporučení detoxikační kůry s velmi nízkým energetickým příjmem na dobu až tři měsíce, atd. Psychologickým a psychosociálním problémům se výživoví poradci většinou nevěnují.
Na rozdíl od výživových poradců patří nutriční terapeuti k regulovaným zdravotnickým nelékařským povoláním. Za výkon povolání nutričního terapeuta se považuje činnost v rámci preventivní péče v klinické výživě a specifické ošetřovatelské péče zaměřené na uspokojování nutričních potřeb. Ve spolupráci s lékařem se podílí na léčebné a diagnostické péči v oboru klinická výživa. Musí absolvovat akreditovaný studijní program (VŠ) nebo akreditovaný vzdělávací program (SŠ).
Úloha nutričních terapeutů spočívá jednak v preventivní péči o zdravé klienty, ale i v péči o výživu nemocných. Nutriční terapeut je také odborníkem v předoperační a pooperační výživě či ve výživě těhotných a kojících žen. Například v USA je povolání nutričních terapeutů značně rozšířeno a také dobře finančně ohodnoceno. Nutriční terapeuti mají své odborné společnosti, vzdělávají se a publikují. Ve srovnání s tím zatím v Česku není tento obor zcela doceněn.
Na 1. lékařské fakultě UK je možné studovat v bakalářském (nutriční terapeut) a navazujícím magisterském (nutriční specialista). Studenti se podílejí i na různých epidemiologických výzkumech a studiích.
Uplatňují se v nemocnicích (jen ve Všeobecné fakultní nemocnici jich pracuje přibližně 50) i v soukromých ambulancích. Jejich spolupráce s lékaři je výhodná pro všechny strany. Pokud lékař ošetřuje například diabetika, může pacienta v době mezi pravidelnými kontrolami poslat k návštěvě nutričního terapeuta.
Obor má podle odborníků budoucnost mimo jiné i kvůli nárůstu obezity a s ní spojených nemocí, kdy bude služby nutričních terapeutů potřebovat čím dál víc obyvatel ČR.
Dle TZ.
