Prostata
Pacientů s rakovinou prostaty každý rok přibývá
Podle statistických údajů je rakovina prostaty nejčastějším nádorovým onemocněním mužů v rozvinutých zemích. Výskyt rakoviny prostaty zaznamenal v české populaci za posledních deset let nárůst o 56 %. Zatímco v roce 2012 u nás žilo téměř 44 tisíc mužů, kteří rakovinu prostaty prodělali, pro rok 2016 se předpokládá výskyt až 64 tisíc případů. Zároveň se také snižuje věk nemocných a podíl mladých mužů s tímto onemocněním nepřetržitě roste. Muži by na preventivní prohlídky měli docházet už od 50 let věku. Věkový průměr pacientů se totiž neustále snižuje a evidují se i případy u mladších mužů.
MUDr. Jaroslav Tvarůžek, primář chirurgického oddělení Nemocnice sv. Zdislavy v Mostištích však zároveň upozorňuje, že klesá úmrtnost pacientů s tímto onemocněním, což je dáno z velké části lepší diagnostikou v rámci preventivních prohlídek u praktického lékaře, urologa nebo dalších specialistů a také díky moderní léčbě. Pro zvolení vhodné léčby je nutno přihlédnout k individuálnímu stavu nemocného, stádiu rakoviny i dalším kritériím. Radikální operace prostaty se provádí u pacientů, kteří nemají další závažná onemocnění a u nichž je předpokládaná délka dožití minimálně deset let. Cílem radikální prostatektomie je odstranění žlázy postižené nádorem a úplné vyléčení.
První případ rakoviny prostaty byl popsán v roce 1853 Johnem Adamsem v Londýně a až do začátku 20. století nebyla známá žádná systematická technika k odstranění prostaty. V roce 1904 Hugh Hampton Young provedl první tzv. radikální perineální prostatektomii, která se pak prováděla ještě 40 let. Dnes je využívána zřídka. Při tomto postupu chirurg provádí řez na hrázi (prostor mezi šourkem a řitním otvorem) a prostata je odstraněna zezadu. Nicméně prostatektomie nebyla až do 80. let 20. století běžným zákrokem, protože většina pacientů byla po této operaci impotentní.
Až v roce 1983 přišel Patrick Walsh s technikou radikální retropubické prostatektomie, která umožnila značné snížení krevních ztrát a zlepšení pooperační funkčnosti, včetně dosažení a udržení erekce. Touto dobou byla také objevena nová diagnostická metoda využívající prostatického specifického antigenu PSA - bílkoviny, která se tvoří pouze v prostatických žlázkách. Jde tedy o orgánově specifický ukazatel, jehož zvýšená hodnota v krvi vždy souvisí s onemocněním prostaty. Díky objevu prostatického specifického antigenu se od konce 70. let významně zvýšila detekce karcinomu prostaty.
Zákrok se provádí při otevřené prostatektomii řezem přes břicho, další možností je operace cestou přes hráz. V rámci přípravy musí pacient absolvovat pečlivé předoperační vyšetření. Operace je prováděna vždy v celkové anestézii a trvá přibližně 90 až 120 minut. Při operaci je odstraněna prostata i s tzv. pouzdrem prostaty a semennými váčky a je vytvořeno nové spojení mezi močovou trubicí a močovým měchýřem. Důsledkem operace je nemožnost ejakulace semene, protože jsou přerušeny i chámovody. Únik moči a nemožnost dosažení kvalitní erekce jsou rovněž nežádoucí následky této operace.
V současnosti je možné operovat prostatu také roboticky. Výhodou robotického zákroku je lepší kontrola kompletního odstranění celého nádoru. Řada studií ukazuje, že zkušený operatér dosahuje pomocí robotického systému menšího rizika ponechání nádorových buněk v postižené oblasti, a tedy vyšší šance k vyléčení. Roboticky operovaní muži také nemají velkou jizvu na břiše jako při otevřené operaci. U pacientů, u nichž byly během operace ušetřeny nervy nutné k erekci, je popisován také rychlejší návrat erektilních funkcí.
Nutné je připomenout i skutečnost, že zhoubný nádor prostaty postihuje v řadě případů muže již mezi 40. a 60. rokem života. Tedy mladé a aktivní muže, kteří si neumějí představit, že by se po operaci pomočovali nebo byli impotentní. Současná technologie a moderní léčba dokáží při včasném odhalení onemocnění prostřednictvím preventivního vyšetření zajistit pacientovi kvalitní a plnohodnotný život a šanci na úplné vyléčení. Dle TZ.
