Medicína

Význam klinických studií - Medialogy 1. LF UK v Praze


Kategorie: Aktuality 
14.březen 2016

Klinická hodnocení léčiv, tedy systematické testování léčivého přípravku na pacientech či na zdravých dobrovolnících jsou nedílnou součástí vývoje nových léčiv. Nejčastěji je organizují výrobci léčiv, bývají rovněž součástí výzkumných záměrů akademických pracovišť. Jejich cílem je prokázat a ověřit léčivé účinky přípravku a zjistit jeho nežádoucí účinky. Ve světě se ročně objeví tisíce slibných látek a provádějí se desetitisíce preklinických a klinických studií, ovšem jen velmi malá část z testovaných léků je nakonec zavedena do praxe. Vývoj nového léku trvá mnoho let a stojí miliardy dolarů.  Avšak už i samotné provádění klinických studií přináší prospěch všem zúčastněným – pacientům, zdravotníkům i výzkumníkům.

Přínosem pro pacienty či zdravé dobrovolníky je už to, že se před testováním nového léku podrobí komplexnímu vyšetření a jejich zdravotní stav je pravidelně sledován. Stává se, že jen díky tomu byla včas odhalena nějaká závažná choroba, na niž by se patrně přišlo až mnohem později. Dalším benefitem je možnost léčit se nejnovějšími léky bezplatně a mnohem dříve než ostatní se stejnou diagnózou, což může být v případě některých onemocnění velmi významné. Zlepšení povědomí odborníků o novinkách v medicíně zlepšuje dostupnost moderní léčby pro pacienty.  

Klinická hodnocení mají i významný medicínský přínos. Umožňují lékařům i dalším zdravotnickým pracovníkům, aby se vzdělávali a seznamovali s novými trendy. Dostává se jim také možnosti podílet se na mezinárodních projektech v rámci klinického výzkumu a vzdělávání. Auditory jsou navíc přísně kontrolováni, aby se při vyšetřování a léčbě pacienta neodchýlili od zásad správné klinické praxe, a i to přispívá k tomu, že se z nich stávají zkušenější a kvalitnější lékaři.

Při klinickém zkoušení mohou být pozorovány i původně neočekávané účinky. Takové situace, ať se jedná o účinky žádoucí, či nežádoucí, mohou zpětně ovlivnit další biomedicínský výzkum. „Na klinických hodnoceních je zřetelně vidět, jak důležitý je pro praxi základní výzkum, bez kterého by žádný aplikovaný či translační výzkum nemohl existovat a zároveň, jak významný může být zpětný dopad praxe do výzkumu.

Podle AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu) se z 10.000 nově objevených sloučenin do předklinické fáze zkoušení dostane přibližně 250 z nich. Do klinického hodnocení pak postoupí jen nepatrný počet a jen 1 z 5 zkoušených léků získá registraci a je uveden na trh. Vývoj jednoho nového léku stojí zhruba miliardu dolarů a trvá deset až 15 let.

Klinické hodnocení má prokázat účinnost, kvalitu a bezpečnost léku. Předchází mu preklinické testování, které se provádí na zvířatech. Žádosti o provedení klinického hodnocení musí být posouzeny a odsouhlaseny Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) a etickými komisemi. 

Posuzuje se splnění požadavků na správnou klinickou praxi, což je standard pro plánování, provádění, vedení, monitorování, a další činnosti, které zajistí věrohodné a přesné údaje, ochranu práv osob zařazených do klinického hodnocení i důvěrnost jejich údajů. Principy správné klinické praxe musí dodržovat každé pracoviště, kde klinické hodnocení probíhá, a všichni pracovníci, kteří se na provádění klinického hodnocení podílejí. Dále se hodnotí poměr možných rizik a přínosů léku pro pacienty, vědecké opodstatnění klinického hodnocení, kvalita používaných léků a další parametry.

Podle stupně vývoje léku se rozlišují čtyři fáze klinického hodnocení: V první fázi (I.) je lék poprvé podán lidem, nejčastěji zdravým dobrovolníkům. Zjišťuje se, zda je nová látka lidským organismem tolerována a jaká je její „cesta“ v těle. Zároveň se sledují případné nežádoucí účinky. Nejdříve se podávají nízké dávky a ty jsou postupně zvyšovány, aby se našla maximální tolerovaná dávka. Počty zařazovaných dobrovolníků bývají velmi nízké.

Ve druhé (II.) fázi je lék prvně podán pacientům. Na základě velmi přísných kritérií je vybrán malý počet přesně definovaných nemocných, kterým je lék v odpovídající indikaci podán. Prokazují se tak léčebné účinky, hledá se vhodná dávka a shromažďují se další údaje o léku. Pokud je v této fázi potvrzena dobrá účinnost a přijatelně nízký výskyt nežádoucích účinků, je možné přejít do fáze třetí (III.), ve které jsou již zapojeny stovky až tisíce pacientů, aby se mohla ověřit účinnost léku a další informace o jeho bezpečnosti. Poté, co lék projde potřebnými třemi fázemi klinického hodnocení, je možné získané údaje předložit při žádosti o jeho registraci. V ČR ji provádí SÚKL, na evropské úrovni pak Evropská léková agentura (EMA). Ve chvíli, kdy má lék platnou registraci, může se používat při poskytování zdravotní péče.

Ve čtvrté (IV.) fázi po registraci se pečlivě sleduje výskyt nežádoucích účinků, účinky léku při dlouhodobém užívání, informace o možných interakcích s dalšími léky.

V České republice se nejvíce uskutečňují studie fáze III., a to nejčastěji mezinárodně organizované, kterých se účastní více zemí, a studie multicentrické, které probíhají ve více centrech. V posledních letech jsou klinická hodnocení nejvíce zaměřena na oblast onkologických, kardiovaskulárních či neurologických onemocnění. V roce 2015 posuzoval SÚKL 367 klinických studií, z toho tvořily většinu studie III. fáze (60 %), poté hodnocení II. fáze (31 %), a téměř shodně studie I. fáze (4%) a IV. fáze (5%). Specifickou skupinu tvoří tzv. bioekvivalenční studie, které se provádějí u generických přípravků k prokázání shodných vlastností s originálním přípravkem.

Zařazení jednotlivých pacientů nebo zdravých dobrovolníků do klinického hodnocení musí být vždy podloženo podepsaným souhlasem. Aby se zabránilo předpojatosti a aby měla získaná data vysokou vypovídající hodnotu, provádí se před vlastním zahájením tzv. randomizace, tedy náhodné přiřazení účastníků k jedné z léčebných skupin. Pacient má možnost kdykoli svůj souhlas s účastí v klinickém hodnocení odvolat.

Následuje registrace přípravku. Ve farmaceutickém průmyslu je pro registraci léčivých přípravků třeba provést obvykle více mezinárodních, multicentrických studií na několika tisících účastnících. Čím přísnější jsou metodologická kritéria, tím vyšší je pravděpodobnost, že se získá odpověď, která je platná nejen pro daný vzorek účastníků studie, ale i v širší populaci. Nejvyšší validitu mají tzv. kontrolované studie, tj. porovnávání skupiny účastníků, jimž byl podán zkoumaný lék se skupinou kontrolní, která lék nedostala, nebo podstoupila jinou léčbu.

 

www.lf1.cuni.cz
www.sukl.cz
www.aifp.cz 

 

 

Autor: MUDr. Olga Wildová