Medicína
Nepříznivý dopad na mortalitu i morbiditu při odkladu intenzivní péče
Při zhoršování klinického stavu, při ztrátě jeho stability u pacientů ve standardní péči je velmi významný včasný překlad do intenzivní péče. Překlad , jeho indikace i provedení má základní a pohotově navazující kroky - časné rozpoznání varovných známek; rychlé povolání zkušeného týmu rychlého nasazení typu MET, RRS a pohotový nemocniční, zajištěný překlad na lůžko intenzivní péče. Nejvýznamnějšími a nejčastěji řešenými klinickými stavy jsou sepse, akutní infarkt myokardu, iktus a pooperační komplikace.
K usnadnění orientační diagnostiky, ke správně a objektivně zdůvodněnému rozhodnutí slouží jednotné algoritmy pro průkaz kritického stavu a ke zhodnocení jeho závažnosti. Jsou obsahem elektronického Cardiac Arrest Risk Triage (eCART).
Jeho parametry obsahují demografické údaje, projevy základních životních funkcí, laboratorní biomarkery. Systém byl navržen, rozpracován a patentován na univerzitě v Chicagu.
Byl publikován v odborném periodiku Am J Respir Crit Care Med 2014; 190: 649 – 655. Dovoluje nejen detekci varovného stavu, ale i jeho stratifikaci. Studie byla oceněna na výroční konferenci Society of Hospital Medicine v roce 2015. Pohotovost překladu ohroženého pacienta na lůžko intenzivní péče má zásadní význam.
Překlad především časově zdržuje ošetřující personál, který nezaznamená včas varovné známky zhoršování klinického stavu pacienta a nepříznivou prognózu podcení, nebo není volné lůžko v intenzivní péči a jeho uvolnění si vyžádá neúměrně dlouhý čas.
Retrospektivní studie se věnovala souboru 3 789 pacientů z pěti nemocnic v rozmezí od listopadu 2008 do ledna 2013. Pacienti byli přeloženi ze standardní do intenzivní péče podle jednotných skóre eCART s cutoff hodnotou 60. Opožděný překlad byl definován jako zdržení přesahující 6 hodin od indikace dané eCART hodnocením.
V uvedeném souboru byl medián intervalu mezi indikací překladu a příjmem na intenzivní lůžko 5,4 hodiny. V 54 % byl dodržen limit do 6 hodin; z toho bylo 20 % pacientů přeloženo do uplynutí jedné hodiny, ve 46 % byl překlad opožděn. Časnější byl překlad u starších nemocných (ve věku73 let versus 71 let; P = 0,002). Nerozhodovaly pohlaví, rasa ani chirurgický stav a nález.
U pacientů, přeložených do jedné hodiny, byla mortalita 23 %. U pacientů, kteří od okamžiku indikace překladu do příjmu do intenzivní péče uběhlo 23 – 24 hodin byla mortalita 38 %. Každá hodina odkladu překladu zvyšovala mortalitu o 3 % ( P < 0,001).
U pacientů, kteří přežili odložený překlad a byli propuštěni z nemocnice, byla doba hospitalizace delší o dva dny, tj. 13 dnů v porovnání s 11 dny u pacientů pohotově přeložených.
Studie rovněž prokázala, že ze standardní péče je do intenzivní péče indikován nedostatečný podíl pacientů; pravděpodobně i proto, že ošetřující sestry nemají k dispozici jednotné objektivní skórovací systémy, reprezentativní biomarkery, neuplatňují včas své znalosti dostupných základních životních funkcí a jejich varovných výkyvů.
TUCKER, ME: ICU transfer delay predicts death, prolongs hospital stay.
www.medscape.com/viewarticle/842459 7 / 4 / 2015
Z referátového výběru doc. MUDr. Jarmily Drábkové, CSc.
