Kouření

Terapie na bázi inkretinového systému v léčbě pacientů s diabetem mellitem 2. typu se stále více uplatňuje v praxi. Jedním z účinků některých těchto preparátů je navození žádoucího snížení hmotnosti. Liraglutid, jakožto agonista receptoru glucagon like peptidu-1, byl nedávno schválen pro léčbu obezity. Je známo, že zanechání kouření vede u většiny pacientů k váhovému přírůstku, jehož přesnější příčina není známa. Kromě zvýšení kalorického příjmu po zanechání kouření je zvažována zejména role nikotinu, který u kuřáků stimuluje bazální metabolismus. Role inkretinů ve váhovém přírůstku po zanechání kouření byla předmětem zkoumání našeho grantu, jehož zjištění naznačují, že inkretinové hormony se nezdají být zapojeny do změn hmotnosti a energetického metabolismu po zanechání kouření.

Inkretiny jsou hormony tukové tkáně, které se uvolňují po požití potravy a pomáhají regulovat hladinu glukózy ovlivněním sekrece inzulínu, glukagonu, vyprazdňování žaludku a kalorického příjmu. Dva inkretinové polypeptidové hormony – glucagon like peptid 1 (GLP-1) a glucose-dependent insulinotropic polypeptid (GIP) regulují množství a sekreci ß-buněk pankreatu, koncentraci glukózy, lipidový metabolismus, systolický krevní tlak, střevní motilitu, imunitní funkce, chuť k jídlu a tělesnou hmotnost. GIP a GLP-1 jsou uvolňovány z L- a K- buněk střevní sliznice. U většiny diabetiků 2. typu je přítomna dysfunkce inkretinového systému spočívající ve snížené produkci. Přesněji je tato dysfunkce provázena nedostatečným vzestupem GLP-1 po požití potravy a sníženou senzitivitou pankreatických ß-buněk k efektům GIP a částečně i GLP-1. Terapie založena na inkretinovém systému je nyní široce užívána v léčbě diabetu mellitu 2. typu. Cílem léčby je zvýšit hladinu GLP-1, což může být dosaženo použitím dvou farmakologických přístupů: jednak stimulací GLP-1 na povrchu ß-buněk prostřednictvím agonistů receptoru s delším poločasem než endogenní GLP-1, a také inhibicí aktivace dipeptydil peptidázy-4 (DPP-4) – enzymu degradujícího a inaktivujícího GLP-1 – tedy prostřednictvím inhibitorů DPP-4. První skupina léčiv sestává z parenterálně podávaných agonistů GLP-1 receptoru (GLP-1R), které vykazují strukturální homologii s humánním GLP-1 nebo použitím nehumánních agonistů tohoto receptoru. Jejich užití vede k signifikantní redukci glykémie a glykovaného hemoglobinu v důsledku stimulace sekrece inzulínu a snížení hladiny glukagonu. Inhibice DPP-4 je navozena perorálně podávanými preparáty s vysokou selektivitou, což vede ke zvýšení sekrece inzulinu, snížení sekrece glukagonu a nižším koncentracím glukózy. Inkretinové hormony tedy patří k významným regulátorům glukózového metabolismu a energetické rovnováhy. Zvýšení koncentrace GLP-1 bylo pozorováno i po některých typech bariatrických výkonů a tento vzestup je připisován na váze nezávislému metabolickému efektu bariatických výkonů. Agonisté GLP-1R systematicky snižují tělesnou hmotnost nejen u diabetiků, ale také u obézních nediabetiků. Nedávno byl jeden z agonistů GLP-1R schválen pro léčbu obezity. Kouření je spojeno s nižší tělesnou hmotností, zatímco jeho zanechání vede u většiny pacientů k přírůstku na váze, jehož přesná podstata není detailně známa. Váhový přírůstek je částečně připisován zvýšenému energetickému příjmu po zanechání kouření v důsledku absence nikotinu a díky zvýšenému příjmu méně zdravých potravin, zejména sladkostí. Nikotin zvyšuje energetický výdej v důsledku zvýšené oxidace lipidů a sympatické stimulace, čímž narůstá bazální energetický výdej u kuřáků o 5-10%. Dalším popsaným efektem nikotinu je uvolnění dopaminu a serotoninu, látek, které snižují chuť k jídlu. Snížení apetitu se uskutečňuje i prostřednictvím vazby nikotinu na β4 podjednotku nikotin-acetylcholinových receptorů v hypotalamu vedoucí k stimulaci MC-4 podjednotky pro-opiomelanokortinových neuronů. Několik studií popsalo zpomalenou pasáž potravy u kuřáků. Nedávné publikace zaznamenaly dokonce akceleraci žaludeční motility po zanechání kouření, což může vést k dočasnému zvýšení chuti k jídlu u odvykajících kuřáků. Diskutována je i role genetické predispozice. Hladiny inkretinů po zanechání kouření zatím nebyly systematicky studovány. V jediné dosud publikované práci byly měřeny pouze sérové koncentrace GLP-1 nalačno a nebyl nalezen rozdíl před zanecháním kouření a po tříměsíční biochemicky validizované abstinenci (tj. měření CO ve výdechu). GIP a ani další relevantní gastrointestinální hormony nebyly systematicky ve vztahu k odvykání kouření měřeny. V naší práci jsme předpokládali, že kouření může zvýšit sérové hladiny inkretinů (zejména GLP-1), což může přispět ke sníženému příjmu potravy u kuřáků a naopak, k přírůstku po zanechání kouření. K ověření této hypotézy byly měřeny sérové hladiny inkretinů u kuřáků mužského pohlaví před a tři měsíce po zanechání kouření. Závěrem lze shrnout, že naše práce nezaznamenala vliv biochemicky validizované tříměsíční abstinence od kouření na koncentrace GLP-1 a GIP, a to nalačno a ani postprandiálně. Tato zjištění naznačují, že inkretinové hormony se nezdají být zapojeny do změn hmotnosti a energetického metabolismu po zanechání kouření. Je však možné, že se změny v inkretinovém systému v souvislosti se zanecháním kouření mohly objevit dříve. Je tak potřeba dalších studií v této oblasti. Podpořeno grantem GA UK Inkretiny a kouření č. 1174213 MUDr. Alexandra Pánková, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN, Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN

Tweet