Medicína

Předběžný klinický výzkum vědomí, nálad, úzkosti a strachu svědčil o vymizení těchto pocitů po intranazálním podání oxytocinu. Výzkumem se zabývala a zabývají v první pořadí neurofyziologové a psychiatři, ale uvedené použití oxytocinu je námětem i pro premedikace, usnadnění výkonů při vědomí; rozšiřuje se do intenzivní péče a do urgentní medicíny. Jednoduchá medikace by usnadňovala výkony, ale sloužila by i k prevenci posttraumatické stresové poruchy. Výzkum má podnětné výsledky pro oborové klinické modifikace.

Anxiolytický vliv oxytocinu je znám již delší dobu. Základem jeho vlivu je down-regulace aktivity a reakce amygdaly  - základního centra pro strach v lidském organismu. Úzkostné poruchy a ataky jsou spojeny se sníženou inhibicí, s hyperaktivitou amygdaly a jejích interneurálních spojení a se zvýšenou reakcí strachu a úzkosti.

Randomizovaná kontrolovaná studie u 62 zdravých mužů – dobrovolníků – leváků v průměrném věku 24,6 let prokázala, že po prožití úkolu, nahánějícího silný strach a navozující úzkost z opakování byla schopna preemptivní medikace intranazálním oxytocinem tyto reakce, neurofyziologicky zprostředkované amygdalou, inhibovat.

Jednorázově byla ve sledovaném souboru podána dávka 24 m.j. oxytocinu intranazálně, v kontrolním souboru bylo podáno placebo. Úzkost a strach vyvolávající podněty měly pavlovovský ráz podmíněných reflexů: stimulace obličeje, projekce domácích foto spojených s krátkými bolestivými elektropodněty. V protokolu studie se dokumentovaly elektrodermální reakce a za 30 minut bylo doplněno zobrazení mozku pomocí fMRI.

Soubor s oxytocinem reagoval zvýšením kožní elektrovodivosti i signály z prefrontální kory v časné fázi po podání oxytocinu a po nociceptivních stimulech. V pozdější fázi po podání výrazněji poklesla reakce kožní elektrovodivosti. V obou fázích se ve sledované skupině s oxytocinem snížila reaktivita amygdaly. Ve sledovaném souboru s oxytocinem se rovněž zvýšila aktivita v mediální oblasti prefrontální mozkové kůry.

Rozdíly byly statisticky významné v porovnání s kontrolním souborem, v němž bylo podáno placebo. Oponenti provedené studie namítali, že výsledky studie mohly být modifikovány podáním placeba i oxytocinu i provedením testu v týž den a že do sledovaného souboru byli zařazeni pouze muži, a to leváci.

Výsledky však souhlasí i s předcházející obdobnou, seriózní studií (Acheson, San Diego, Kalifornie), která byla zveřejněna v roce 2013 v časopise Psychopharmacology, ale bez využití objektivního fMRI  k zobrazení aktivity amygdaly.

Další neurofyziologický výzkum včetně objektivních cerebromarkerů a zobrazení aktivních zón a genetické velikosti i aktuální činnosti amygdaly je však velmi potřebný.

 

 

BRAUSER, D: Intranasal oxytocin : The end of fear ?

www.medscape.com/viewarticle/834585                                              

 

Z referátového výběru doc. MUDr. Jarmily Drábkové, CSc.

Tweet