Medicína

Lékaři v Německu (Univerzita ve Freiburgu) vnímají péči o pacienty na konci jejich života pozitivněji než ošetřující sestry; 72 % lékařů je přesvědčeno, že pacienti mohou důstojně zemřít i na nemocničním lůžku; o tom je však přesvědčeno jen 52 % ošetřujících sester.

Studie, která se této problematice věnovala zahrnula 1131 lékařů a sester v 16 nemocnicích a v 10 onkologických centrech v Baden-Würtembersku v intervalu od ledna 2012 do května 2013. Respondenty představovalo 75 % žen a 25 % mužů; z nich bylo 26 % lékařů a 67 % sester. U sester převládal názor, že by se pacientům v paliativní péči měli lékaři delší dobu a více komunikativně a lidsky věnovat, ale že to provozně není možné, takže mezi dobrými úmysly a realitou je značný rozdíl až rozpor. U sester se na jejich názorech pravděpodobně podle diskutujících autorů podílí i menší uspokojení z práce a delší pracovní čas, který v průběhu směny na rozdíl od lékařů s pacienty tráví v bezprostředním kontaktu. Z opačného pohledu cítí lékaři více odpovědnosti za pokud možno optimální péči i v konečné fázi života. Přesvědčivých a odborně vedených studií na dané téma je však poměrně málo. Lékaři inklinují k výrazněji optimistickým názorům v nárocích na kvalitu intenzivní paliativní péče. Na výsledcích studie obecně zaráží, jak nevelké procento respondentů je v obou kategoriích přesvědčeno, že paliativní péče může být i v nemocnici důstojná a lidská. Záleží přitom především na vztazích i na podmínkách daného prostředí v celém systému zdravotnictví vyspělých zemí světa. Paliativní medicína a paliativní péče má delší historii v Evropě v porovnání s USA. Mladší věkové kategorie zdravotnických pracovníků vyžadují pro svou činnost v paliativní medicíně a péči obsažnější výuku a hlubší konkrétní a praktickou výchovu, dále více času v průběhu pracovní směny, přátelské architektonické a prostorové prostředí, vhodný design pro plnění současných nároků na personalizovanou paliativní péči ve standardním i v intenzivním prostředí. Více než 50 % respondentů ve studii považovalo stávající podmínky za nepříliš optimální, někdy přímo za nevyhovující. Pouze 20 % respondentů považovalo svou výukovou přípravu za správně cílenou a dostatečnou; 50 % uvedlo nedostatek času pro tuto činnost v celkové náplni ošetřovatelské péče a dalších medicínských úkolů. Téměř 90 % respondentů vyžadovalo navýšit praktickou výuku s inscenačními metodami pro nácvik správné komunikace a jednání. Názory zdravotníků v onkologické medicíně se ve studii mírně lišily od neonkologických oborů; jsou zřejmé i rozdíly vůči paliativní péči v intenzivních podmínkách.Téma je třeba zdůrazňovat nejen v týmu ošetřujících zdravotníků, ale i v populaci, vytvářet pro ně objektivní podmínky a příznivé předpoklady a zařadit je mezi akreditační kritéria kvality péče. HACKETHAL, V: Doctors´, nurses´ opinions differ about End-of-Life care. www.medscape.com/viewarticle/831310 Doc. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.

Tweet