Medicína

Ebola, známá také jako krvácivá horečka, je nebezpečné virové onemocnění, které v 90 procentech končí smrtí. V únoru vypukla epidemie v Guineji a postupně se rozšířila do Sierry Leone, Libérie a Nigérie. Nemoc si vyžádala okolo tisícovky obětí, nakažených je přes 1400. Zajímavé je však její srovnání s onemocněním zdánlivě banálním – s chřipkou.

Veškeré dosavadní epidemie eboly se odehrávaly na africkém kontinentu. První známý výskyt byl v roce 1976 v Kongu a Súdánu, kdy zemřelo 431 lidí. Proti ebole zatím neexistuje účinný lék ani očkování. Lékaři nakaženým pacientů zmírňují symptomy a podporují imunitní systém. K přenosu nemoci dochází přes jakékoliv tělesné sekrety, tj. slzami, potem, krví, slinami, močí nebo spermatem. Virus k šíření potřebuje také mimořádně teplé počasí přes 30 stupňů, které panuje právě v oblastech rovníkové Afriky. Rozšíření v Evropě tedy nehrozí, a to také vzhledem k lepší úrovni zdravotnictví a hygienickým návykům obyvatel. V řeči čísel se ebola jeví zdánlivě neškodně v porovnání s chřipkou. Chřipka je z medicínského i ekonomického hlediska nejzávažnějším infekčním onemocněním ve světě. U nás se chřipkou každoročně nakazí statisíce lidí a souvisí s ní okolo dvou tisíc úmrtí ročně. Nejvíce jich je mezi seniory a dalšími rizikovými skupinami, největší výskyt nemoci je pak u školáků a dospívajících. Např. jen v USA v letech 1979 až 2001 zemřelo na komplikace spojené s chřipkou každý rok průměrně 41 400 osob. Nejničivější epidemií chřipky v Evropě, která vypukla těsně po skončení první světové války, tedy během let 1918–1920, byla epidemie tzv. španělské chřipky, která zabila podle odhadů 25 až 40 milionů lidí. Chřipka je nebezpečná možnými komplikacemi, což je např. zánět plic, který se rozvíjí krátce po začátku onemocnění, kdy dochází k rychlému zhoršování kašle a celkového stavu nemocného. I při včasné intenzivní péči umírá až polovina pacientů. Mezi další primární komplikace patří např. myokarditida či encefalitida. Druhotná bakteriální infekce vzniká v důsledku rozsáhlého poškození epitelu dýchacích cest způsobeného virem chřipky. Mikrobi tím získají otevřenou cestu k průniku do dolních dýchacích cest, a to může vést k bakteriální pneumonii. Mezi nejdůležitější metody prevence proti chřipce patří očkování, jehož účinnost a bezpečnost byla prokázána. V České republice však není využíváno v míře, kterou doporučuje Světová zdravotnická organizace (WHO), i když senioři nad 65 let a chronicky nemocní mají očkování plně hrazené. Každoročně by se měli nechat očkovat lidé z tzv. rizikových skupin, u nichž je žádoucí snížit pravděpodobnost chřipkové infekce a souvisejících závažných komplikací: osoby starší 65 let, diabetici, astmatici, pacienti s kardiovaskulární chorobou, dialyzovaní a obecně osoby se sníženou imunitou. Podstatou očkování je vytvoření protilátek proti chřipkovým antigenům, které jsou součástí očkovací látky. Antigenní složení chřipkových vakcín je každoročně upravováno dle nejvíce cirkulujících kmenů chřipky. Složení vakcíny stanovuje Světová zdravotnická organizace a výrobci vakcín jej musí dodržovat. Dle TZ www.allmedia4u.cz

Tweet