Zuby

Zubní náhradu potřebuje každý desátý Čech


Kategorie: Zuby 
18.září 2013
O celkových zubních náhradách a úskalích, které čekají na českého pacienta, se běžně nehovoří. Jedná se však o problematiku, která se týká více než desetiny populace. A podle statistik přibývá každoročně 90 tisíc občanů ČR, kteří zubní náhradu potřebují. K dané problematice několik slov prezidentky Komory zubních techniků paní Alexandry Seidlové.

Je důležité si uvědomit, že zhotovení plně funkční a zároveň estetické celkové náhrady je velmi náročná disciplína oboru protetiky. Ale i v ČR se dělají absolutně špičkové celkové náhrady z nejmodernějších materiálů a technologie. Pracovníci jsou vybaveni dostatečnou erudicí, jako kolegové v jiných zemích.

Hlavní příčinou problematických celkových protéz i jejich estetické stránky však je, že zubní technik nepřijde do kontaktu s pacientem a spoléhá se pouze na strohé zadání z ordinace. Nezná základní rysy obličeje pacienta, nezná jeho barvu pleti, tvar nosu, barvu a posazení očí. Nevidí to, co je jinak patrné na první pohled a co spolu velmi úzce souvisí. Estetická stránka je tak velmi potlačena. Legislativa zubnímu technikovi kontakt s pacientem upírá. Pokud je přesto pacient rozumným stomatologem do zubní laboratoře odeslán, a zubní technik se ho ujme, věnuje maximální pozornost všem důležitým aspektům, stále je tu bariéra možnosti doplatku k plně hrazenému výrobku a všechnu tuto „práci navíc“ dělá zubní technik zdarma. Jestliže toto provádí pečlivý zubní lékař sám v ordinaci, ani on nemá takto strávený čas nikým zaplacen. Úhrada pojišťoven s tímto vůbec nepočítá a v případě výběru doplatku by byl porušen zákon.

Z tohoto důvodu nespokojení pacienti nejsou bohužel žádnou výjimkou. Potom pacienti žádají o radu, jak dál postupovat, když již hotová protéza nefunguje jak má. Přijít o vlastní zuby je trauma samo o sobě, a když pak zubní náhrada neplní svůj účel, je trauma o to větší. Ale ve chvíli, kdy je protéza hotová, je náprava velmi složitá.

Často se stává, že stomatologové pracují s ležícím pacientem i při zhotovování snímatelných náhrad. Pohled na obličej je pak zkreslený. Při zkoušení protézy by se pacient měl posadit, s protézou se projít, prohlédnout se z blízka i z dálky v dostatečně velkém zrcadle. Přizvat ev. do ordinace své blízké a dát si poradit. Především zkontrolovat, zda protéza nějak nezměnila profil obličeje a linii rtů. Každý by měl být spokojen nejen s   funkční, ale i s estetickým vzhledem protézy v ústech. Je výhodné častěji se dostavovat na opakované úpravy, dokud je to ještě možné. Měnit estetické parametry hotové protézy je už velmi složité.

Několik rad na závěr. Ze zákona má každý právo vybrat si dle vlastního uvážení poskytovatele zdravotní péče, tedy i laboratoř zubního technika. Váš lékař může zadat vaší vybrané laboratoři individuální zakázku. Není třeba, aby měl uzavřenou smlouvu. Stejně tak má každý ze zákona právo na účet, a to vždy, i u celkových náhrad. Pacient by měl vědět, jakou hodnotu má výrobek, který je pojišťovnou uhrazen. Dále má nárok na tzv. prohlášení o výrobku (doklad od výrobce), v tomto případě zubní laboratoře, která protézu zhotovila, kde se dozví podrobnosti o výrobci, výrobku a materiálu, ze kterého je vyroben.  Ovšem hlavním garantem je vždy zubař, který pacienta ošetřuje. (Dle TZ).

www.emcgroup.cz

Autor: zpracováno redakčně